inkluzivní vzdělávání na průmyslovce

[janabombiskova]

Dobrý den.¨

Dělám asistentku jednoho mladíkovi s autismem, a je to teda peklo.
Partner dělá podobnou práci na ZŠ, a tam je ta spolupráce výrazně snažší.

On můj klient má problém s výslovností, osahává spolužáky a láme červené věci (třeba propisky).¨¨


A ikdyž stále zdůrazňuji i žákům i profesorům, že to musí brát pokorně, že holt ne všichni můžeme být stejní, tak na té škole asi nějak "zatrzel socialismus" a oni na něj pořád útočí, asi ho chtějí vyhnat.


Na té ZŠ, kde asistuje můj Marek stačilo jen dvoum největším provokatérům napařit dvojiky z chování, a zbytek třídy začal s nimi spolupracovat.¨¨

Jak třeba u Vás na školách jste přistupovali k probématickýcm žákům?

[dracekvo]

Dejte mu desítku kulatinu natřenou na červeno. To ho na několik let zabaví.

[janabombiskova]

To by nebylo řešením. Já chci postup, jak ukáznit ty nevychované spratky

[Ondra2]

Nekrmte trolla

[bu2520]

Hoch by měl být na speciální škole , tehle výmysl s inkluzí neprospěje vůbec nikomu. (pardon asistenti mají zaměstnání) . Znám ze svého okolí, několik lidí, někteří jsou i kamarádi. Kteří prošli specíálními školami, kde byli vyškolení pedagogové a jsou z nich výborní řemeslníci. Moji sousedé celá rodina učí a diagnostikují děti, které jsou "mimo normu" a když se s nimi bavím, tak slyším příběhy dětí , které rodiče nechávají za každou cenu na běžných školách. Je to tristní a chudáci děti. Sebelepší asistent jim jejich handycap neopraví a není sa nimi 24h aby je ochránil.

[janabombiskova]

Já je taky nechci chránit po zbytek života.¨

Cílem je i hlavně výchova zdravých dětí ke schopnosti snášet odlišnosti.

Celý problém by neexistoval, kdyby byly ostatní žáci důsledněj trestání za svou netolerantnost.

Třeba jsem jim zcela jasně řekla, ať nenosí do hodiny něco, co je červené. A oni se toho nejsou schopni držet. Nedokáži vyhovět potřebám jiných.

[bu2520]

Vy chcete změnit svět aby byl takový jaký ho chcete. Snažili se o to jiní a měli na to ty nejbrutálnější prostředky a co myslíte povedlo se? Zkuste to vzít z jiné strany okolní svět je takový jaký je se všemi (častěji negativními ) vlastnostmi. Naučte se brát jaké jsou a radovat se z toho co se vám na něm líbí a předávat tento pocit na ostatní. Naučte se i ostatní překážky překonávat a ne je odklízet.

[janabombiskova]

Jak říkám, není moje chyba, že ostatní děti nedrží pravidla, která jsem ustanovila.

Pak by ten problém neexistoval.

Navíc, děti se musí naučit respektovat autority. Přese nechcete, aby z nich vyrostli neukáznění sprejeři nebo feťáci.

[ransom]

Třeba jsou to špatná pravidla. Jdou proti přirozenosti.

[Cust]

Sprejeři a feťáci tu budou pořád, ať nastavíte pravidla jaká chcete. Navíc děti žijí v odlišném světě než v kterém žijete vy. Vnímají věci jinak, vnímají čas jinak.
K té škole, naprosto chápu, že se škola vašeho žáka chce zbavit - brzdí ostatní. A děti vnímají, že je vše jinak a někdo se jim snaží přeměnit svět kvůli jednomu žákovi. O toleranci nejde. Vy se jim snažíte přeměnit svět a oni s tím nesouhlasí. Onoho žáka můžou tolerovat, ale ne se mu podřizovat.

PS: Já jsem nosil do školy propisky temně červené - ta barva se mi prostě líbila. Bledě modrou propisku bych si nikdy nekoupil.

[Cust]

Sprejeři a feťáci tu budou pořád, ať nastavíte pravidla jaká chcete. Navíc děti žijí v odlišném světě než v kterém žijete vy. Vnímají věci jinak, vnímají čas jinak.
K té škole, naprosto chápu, že se škola vašeho žáka chce zbavit - brzdí ostatní. A děti vnímají, že je vše jinak a někdo se jim snaží přeměnit svět kvůli jednomu žákovi. O toleranci nejde. Vy se jim snažíte přeměnit svět a oni s tím nesouhlasí. Onoho žáka můžou tolerovat, ale ne se mu podřizovat.

PS: Já jsem nosil do školy propisky temně červené - ta barva se mi prostě líbila. Bledě modrou propisku bych si nikdy nekoupil.

[EKKAR]

[EKKAR]

[HF_Tech]

Funkční řešení: https://www.youtube.com/watch?v=MsUmP1PGBGE

[Hill]

Tak teď nevím: čekáš instantní návod, jak to řešit, nebo jak s tím seknout? Snad i na asistentku musíš mít přinejmenším nějaký kurz a znát z něj lektora, kterého se můžeš zeptat na konkrétní případ. Nemyslím si, že toto fórum je zrovna odborná inkluzivně-pedagogická platforma, na které by se měl takový případ řešit, nota bene, když nesmíš zveřejnit všechny podrobnosti, a, jestli to uděláš, jsme povinní všechno, co porušuje zákon o ochraně osobních údajů, co nejdříve po zjištění smazat.
Většina z nás, kdo máme (doufám) dost životních zkušeností, abychom jimi mohli s nadhledem a odstupem posloužit, ovšem bez záruky objektivity, totiž studovala v dobách, kdy maturita něco znamenala, z některých středních škol se dokonce pokládala za exkluzivní - stačilo razítko školy na maturitním vysvědčení a vyjádření "prospěl", známky už nikdo nečetl.
O nějaké univerzální a všeobjímající inkluzi na školách vyšších stupňů nikoho ani nenapadlo uvažovat, kdo ví, jestli slovo inkluze tehdy vůbec existovalo. Prostě se tomu tak neříkalo. Ale něco takového v sedmdesátých letech minulého století muselo na devítiletkách existovat, říkalo se tomu SZT (speciální závěrečná třída): tam se sešli repetenti bez ohledu na to, jestli propadli vlastní leností, ignorancí ze strany rodičů, nebo klidně i bývalí premianti, ti obvykle kvůli dlouhodobé absenci v důsledku pobytu v nemocnici s velmi omezenou možností náhradního individuálního vzdělávání. Nevěř tomu, že se jednalo o výjimky, ty SZT měly smysl a efektivní byly také, ti žáci, kteří by na průmku měli v devítce, měli stejnou šanci i z té SZT, navíc během ní museli zvládnout učivo osmičky i devítky.
Nějaký ten pohybově postižený spolužák na středních školách se našel i tehdy, tomu spolužáci pomohli tam, kde musel překonávat nějakou bariéru (s rozsáhlejším odstraňováním bariér se začalo až někdy koncem devadesátek). Mentálně musel být v pořádku a schopný, vždyť platilo, že na střední školu ho nikdo nezval, studijní výsledky se proto od něj očekávají, jako ode všech ostatních, jen tělocvik se nehodnotí.
Nepamatuji, že by někdo znal ve středních školách funkci asistenta. Kdo na tu průmku měl, nebylo třeba vymýšlet nějakou inkluzi, patřil tam. A po matuře se měl kde uplatnit, případně se hlásil na vysokou.
To až v osmdesátých letech se objevily různé diagnózy dysfunkcí, které má škola povinnost tolerovat a při hodnocení žáků na to brát ohled, to jsem ve školství zažil hodně zblízka: paradoxně ostatní, "plně funkční", vnímali, jako nadržování, protekci, diskriminaci, prostě nespravedlnost, že ten, nebo onen spolužák něco nemusí, přesto je hodnocený lépe, ačkoli ještě před prázdninami na něj platil stejný metr. A bylo jedno, zda šlo o dyslexii, dysgrafii, dysortografii, dyskalkulii a vůbec... (na mnoha středních školách se to také snažili zohlednit, ale s úspěchem mírně řečeno sporným, k nelibosti rodičů, kteří si zvykli, že na základce jejich ratolest problémy neměla, ale k matuře ji nepustí).
Tak začalo přibývat absolventů v oborech, které jim nebyly a nejsou vlastní, a měli by daleko větší šance úspěšného uplatnění, kdyby se jejich přirozené sklony a vlastnosti podporovaly, místo toho, aby se ty nedostatky tolerovaly, zatímco zbytek ležel ladem.

[Hill]

Tak teď nevím: čekáš instantní návod, jak to řešit, nebo jak s tím seknout? Snad i na asistentku musíš mít přinejmenším nějaký kurz a znát z něj lektora, kterého se můžeš zeptat na konkrétní případ. Nemyslím si, že toto fórum je zrovna odborná inkluzivně-pedagogická platforma, na které by se měl takový případ řešit, nota bene, když nesmíš zveřejnit všechny podrobnosti, a, jestli to uděláš, jsme povinní všechno, co porušuje zákon o ochraně osobních údajů, co nejdříve po zjištění smazat.
Většina z nás, kdo máme (doufám) dost životních zkušeností, abychom jimi mohli s nadhledem a odstupem posloužit, ovšem bez záruky objektivity, totiž studovala v dobách, kdy maturita něco znamenala, z některých středních škol se dokonce pokládala za exkluzivní - stačilo razítko školy na maturitním vysvědčení a vyjádření "prospěl", známky už nikdo nečetl.
O nějaké univerzální a všeobjímající inkluzi na školách vyšších stupňů nikoho ani nenapadlo uvažovat, kdo ví, jestli slovo inkluze tehdy vůbec existovalo. Prostě se tomu tak neříkalo. Ale něco takového v sedmdesátých letech minulého století muselo na devítiletkách existovat, říkalo se tomu SZT (speciální závěrečná třída): tam se sešli repetenti bez ohledu na to, jestli propadli vlastní leností, ignorancí ze strany rodičů, nebo klidně i bývalí premianti, ti obvykle kvůli dlouhodobé absenci v důsledku pobytu v nemocnici s velmi omezenou možností náhradního individuálního vzdělávání. Nevěř tomu, že se jednalo o výjimky, ty SZT měly smysl a efektivní byly také, ti žáci, kteří by na průmku měli v devítce, měli stejnou šanci i z té SZT, navíc během ní museli zvládnout učivo osmičky i devítky.
Nějaký ten pohybově postižený spolužák na středních školách se našel i tehdy, tomu spolužáci pomohli tam, kde musel překonávat nějakou bariéru (s rozsáhlejším odstraňováním bariér se začalo až někdy koncem devadesátek). Mentálně musel být v pořádku a schopný, vždyť platilo, že na střední školu ho nikdo nezval, studijní výsledky se proto od něj očekávají, jako ode všech ostatních, jen tělocvik se nehodnotí.
Nepamatuji, že by někdo znal ve středních školách funkci asistenta. Kdo na tu průmku měl, nebylo třeba vymýšlet nějakou inkluzi, patřil tam. A po matuře se měl kde uplatnit, případně se hlásil na vysokou.
To až v osmdesátých letech se objevily různé diagnózy dysfunkcí, které má škola povinnost tolerovat a při hodnocení žáků na to brát ohled, to jsem ve školství zažil hodně zblízka: paradoxně ostatní, "plně funkční", vnímali, jako nadržování, protekci, diskriminaci, prostě nespravedlnost, že ten, nebo onen spolužák něco nemusí, přesto je hodnocený lépe, ačkoli ještě před prázdninami na něj platil stejný metr. A bylo jedno, zda šlo o dyslexii, dysgrafii, dysortografii, dyskalkulii a vůbec... (na mnoha středních školách se to také snažili zohlednit, ale s úspěchem mírně řečeno sporným, k nelibosti rodičů, kteří si zvykli, že na základce jejich ratolest problémy neměla, ale k matuře ji nepustí).
Tak začalo přibývat absolventů v oborech, které jim nebyly a nejsou vlastní, a měli by daleko větší šance úspěšného uplatnění, kdyby se jejich přirozené sklony a vlastnosti podporovaly, místo toho, aby se ty nedostatky tolerovaly, zatímco zbytek ležel ladem.

[Ondra2]

Vám to pořád nedošlo, že krmíte trolla? Právě zaregistrovaný uživatel napíše zrovna takový první příspěvek, ve kterém uvažuje nad trestáním "netolerantních" spolužáků, plný hrubek, přitom to má být pedagog...

[janabombiskova]

Píšu sem proto, protože vyste taky kdysi byli studenti, a tak byste mi mohli říct, jak na ně.¨
Navíc, snad chápete, že postižení není něco, za co si můj klient může sám.

Nebo vy snad schvalujete šikanu jiných lidí? Např. házení kamenů na Foresta Gumpa?

Podle mě to vypovídá o nevyzrálost jiných dětí, a o ničem jiném.

Pokud by Vaše děti/vnoučata byla terčem trápení, asi by Vás to taky mrzelo.