Olověné akumulátory teorie.

[EKKAR]

Těch 14,1 - 14,25 platilo pro NEVÁPNÍKOVÝ olověný baterky, vyráběný celosvětově až někdy do roku 1990. Legura deskovýho olova vápníkem zmenšujícím samovybíjení se začala podle patentu firmy EXIDE používat v 80. letech U NĚKTEREJCH AUT, primášem v týhle cestě byli Švédi a Volvo, který tím nahnali spoustu % využitelný kapacity u baterek v jejich obvyklým klimatu.
ALE.
Po roce 1990 se vápníková technologie začala používat mnohem víc, obvyklý bylo na baterky nalepovat nebo je potiskovat reklamním nápisem "Ca-Ca" nebo "Calcium technology" - pro tyhle baterky platí už zmíněná mez TĚSNĚ POD PLYNOVÁNÍM s hodnotou 14,45-14,5V. A dělaly se zas prakticky všude, protože se zjistilo, že ten vápník opravdu šetří Ah, protože zmenšuje samovybíjení rekombinací iontů na rozhraní deska-elektrolyt bez uzavřenýho obvodu. Dneska už se ten nápis na baterky nedává, jen někde v návodu nebo malinkým písmem na nálepce je doplněný "Calcium technology" - zhruba stejně, jako se v civilizovaným světě už prakticky nepoužívá označení benálu známýho u nás jako "Natural" jeko "Bleifrei", "Sansplomb" nebo "Unlead" - prostě proto, že u pump běžně žádnej jinej k mání není. Takže uu všeho, co má altík s regulátorem a pochází výrobou z období 1990 a mladšího se dá uvažovat o nastavení regulátoru dobíjení na 14,45-14,5V, protože to je napětí, při kterým vápníkem legovaná olověná baterka teprve začíná plynovat a neztrácí tím tolik vody z elektrolytu, jako kdyby vápník v deskách nem,ěla - protože taková by při 14,5V už bublala fest (a musela by se pravidelně co 14 dní-měsíc dolívat destilkou). Dá se říct, že legování vápníkem byl jeden z důležitejch kroků k dosažení prakticky bezúdržbovýho stavu olověnejch baterek - pokud se nezatěžovaly dlouhodobě extrémním proudem ať z ní, tak do ní a dobíjení bylo nastavený na 14,45-14,5V, dalo se říct, že baterka v takovým autě vydržela klidně rok bez doplňování a kontroly - což byl proti těm starším bez vápníku rozhodně obrovskej skok....

[EKKAR]

Těch 14,1 - 14,25 platilo pro NEVÁPNÍKOVÝ olověný baterky, vyráběný celosvětově až někdy do roku 1990. Legura deskovýho olova vápníkem zmenšujícím samovybíjení se začala podle patentu firmy EXIDE používat v 80. letech U NĚKTEREJCH AUT, primášem v týhle cestě byli Švédi a Volvo, který tím nahnali spoustu % využitelný kapacity u baterek v jejich obvyklým klimatu.
ALE.
Po roce 1990 se vápníková technologie začala používat mnohem víc, obvyklý bylo na baterky nalepovat nebo je potiskovat reklamním nápisem "Ca-Ca" nebo "Calcium technology" - pro tyhle baterky platí už zmíněná mez TĚSNĚ POD PLYNOVÁNÍM s hodnotou 14,45-14,5V. A dělaly se zas prakticky všude, protože se zjistilo, že ten vápník opravdu šetří Ah, protože zmenšuje samovybíjení rekombinací iontů na rozhraní deska-elektrolyt bez uzavřenýho obvodu. Dneska už se ten nápis na baterky nedává, jen někde v návodu nebo malinkým písmem na nálepce je doplněný "Calcium technology" - zhruba stejně, jako se v civilizovaným světě už prakticky nepoužívá označení benálu známýho u nás jako "Natural" jeko "Bleifrei", "Sansplomb" nebo "Unlead" - prostě proto, že u pump běžně žádnej jinej k mání není. Takže uu všeho, co má altík s regulátorem a pochází výrobou z období 1990 a mladšího se dá uvažovat o nastavení regulátoru dobíjení na 14,45-14,5V, protože to je napětí, při kterým vápníkem legovaná olověná baterka teprve začíná plynovat a neztrácí tím tolik vody z elektrolytu, jako kdyby vápník v deskách nem,ěla - protože taková by při 14,5V už bublala fest (a musela by se pravidelně co 14 dní-měsíc dolívat destilkou). Dá se říct, že legování vápníkem byl jeden z důležitejch kroků k dosažení prakticky bezúdržbovýho stavu olověnejch baterek - pokud se nezatěžovaly dlouhodobě extrémním proudem ať z ní, tak do ní a dobíjení bylo nastavený na 14,45-14,5V, dalo se říct, že baterka v takovým autě vydržela klidně rok bez doplňování a kontroly - což byl proti těm starším bez vápníku rozhodně obrovskej skok....

[Rendy]

Ano, Ca-Ca technologie už je téměř ve všech obyč. zaplavených baterkách tak 25 let dozadu, možná i víc.

Ale opakuji, že jsou automobilky, které mají dobíjení nastavené na 14.0V nezávisle na roku výroby, takže konkrétně třeba BMW z let 1990-2004 bude dobíjet touto hodnotou (ty novější už budou mít nějakou formu inteligentního dobíjení a dobíjecí napětí tedy bude variabilní dle stavu nabití baterie).

Takže pozor na to, už vidím, jak někdo neznalý, typicky odkojený koncernovými auty, bude brát mantru o 14,5V doslovně a bude hledat chybu v dobíjení a přitom tam žádná chyba nebude...

[Duvsan]

Tie bavoráky sú predpokladám že diaľničné koráby. Pre krátke jazdy je lepších tých 14,5V. Ale všimol som si, že tie aku, aspoň čo mám ja, už šumia kúsok nad 14V. A niekde som čítal, že dlhodobé pohotovostné temperovanie vraj je lepšie nastaviť nie na 13,8V, ale len na 13,1V, z dôvodu elektrochemickej korózie kladnej elektródy.
Na tú zelenú hmotu bacha, je to jed. Či už oxid olova, alebo oxid medi.

[Klob1]

Mě by zajímalo, jestli jste někdo zkoušel regenerovat PB autoakumulátor (autobaterii) se soudou? Když jsem hledal jakou sodu použít, tak jednou mi vyjíždějí návody, články s jedlou sodou. Pak jindy s Krystalickou na praní...
Tu na praní bych stejně překotil na prach.

Chtěl jsem to zkusit, protože mám dost aku (baterek) z aut, nežli je třeba úplně odepíši.

Jaká tedy soda se má použít?
díky.

[Lukas-Peca]

Co se bude dít, když smícháš kyselinu sírovou se sodou?

[Sendyx]

Vznikne síran sodný a kyselina uhličitá, která vyšumí.

Nezkoušeli jste někdo zlepšit akubaterku tak, že do každého článku nahážete tak 10 deka zlata?

[Sendyx]

Vznikne síran sodný a kyselina uhličitá, která vyšumí.

Nezkoušeli jste někdo zlepšit akubaterku tak, že do každého článku nahážete tak 10 deka zlata?

[Klob1]

[Klob1]

[Lukas-Peca]

Asi není nic jednoduššího než to zkusit. Vadných autobaterií je všude dost. Ale jestli jsi to vykoukal někde na youtube, tak si prve uvědom, že 90 % videí na youtube jsou fejky.

[Klob1]

Na youtube to také bylo, to máš pravdu. to věřím, že to tam je a dost věcí není, tak jak prezentují.

Tak jsem hledal spíš nějaké info jinde po netu různě.
Někdo mi dřívěji říkal, že to také udělal s tou sodou, jenže se dnes nedozvím jakou.

https://www.autozive.cz/navod-jak-ozivit-vybitou-autobaterii-beznym-domacim-nastrojem/

https://cz.chilweebattery.com/info/how-to-restore-dead-car-battery-63824539.html

a další , různě..

Jen mě právě udivilo, že někde psali, že se použila jedlá-bicarbonáta, kuchyňská nebo a jinde zase tvrdí, že se nemá jedlá, ale má být Krystalická-co je na praní.

A teď jaká to skutečně má být?

Odstraněna citace předcházejícího příspěvku, viz bod 4f "Pravidel". jimirek

[EKKAR]

Ono je to jedno, jedlá soda je hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3), "prací soda" je bez toho "doplňkovýho" vodíku v molekule = Na₂CO₃. Vaznost sodíku v molekule neboli po staru "mocenství" je pořád 1. Z analytický matematiky proto jasně vyplyne, že v jednom molu "prací sody" je dvojnásobný množství sodíku, než ve stejným látkovým množtví sody jedlý. Sodík je alkalickej kov, silně reagujícíi s kyselinama, takže je jasný, že jedlá soda bude reagovat se stejným množstvím síranovýho aniontu v baterce s poloviční intenzitou proti stejně koncentrovanýmu roztoku sody prací. Všichni ti lavoroví chemici z TyTrubko na tohle prostě kašlou, postupujou bez úvahy metodou pokus omyl podobně jako ten výrobce univerzálního čističe v Císařově pekaři anebo ten strejček chemik, co chtěl vyrábět luxusní toaletní mejdlo ze sraček v Jirotkově Saturninovi.

V tomhle případě se jedná o chemický narušení až odstranění vrstvy nerozpustnejch krystalů síranu olovnatýho na povrchu desek tím, že se síran vystaví působení roztoku chemikálie, která má pro síranovej aniont větší afinitu = chemickou "přitažlivost" než olovo. To sodná sůl splňuje - ať je to uhličitan, nebo hydrogenuhličitan, pořád v sobě obsahuje sodík. Ve vodným roztoku se sodná sůl disociuje, rozpadá se na sodnej kationt s uhličitanovým aniontem (a vodík v případě jedlý sody). Sodík z roztoku napadá v krystalech vázaný molekuly síranu olovnatýho, "vyžírá" z nich síranovej aniont, protože je pro něj elektrochemicky "lákavější" než atom olova, krystaly síranu tím ztrácejí soudržnost a olovo by se mělo vysrážet a teoreticky vrátit zpátky na desku akumulátoru. Pravda je trochu jiná, to olovo se "vysype" v podobě kalu na dno článku. Důležitější ale je, že pokud nejsou nějak mechanicky zkroucený desky akumulátoru, jejich povrch PŘED NALITÍM SODY pokrytej tvrdýma krystalama sulfátu se obnaží a po vylití zreagovanýho roztoku sody a vypláchnutí kalu a zbytků zásaditýho roztoku z článků se do nich dá nalejt nová čerstvě naředěná kyselina sírová a akumulátor se znovu naformuje nabíjením, jako by byl novej.

Důležitý je říct, že reakce sodný soli se síranem se i při použití silnýho až nasycenýho roztoku sodný soli ukončí tím, že se vyčerpá všechen dostupnej síran v článku, takže nehrozí, že by reakce po "sežrání" nežádoucího sulfátu nějak pokračovala v destrukci desek - pokud už předtím nejsou nějak poškozený třeba mrazem nebo nadměrným proudem.

A druhá důležitá věc, o který je nutný se zmínit je, že takto chemicky vydranžírovaná baterka se musí bezpodmínečně před dalším použitím znovu naformovat, tzn. že se musí podrobit minimálně dvojímu cyklu nabití/vybití proudem 1/10C bezprostředně po nalití novýho elektrolytu a následně se musí upravit hustota elektrolytu na tabulkama požadovanou úroveň, aby se taková baterka dala nějak rozumně používat a nezničila se definitivně dřív, než se nějak naformuje provozem.

[EKKAR]

Ono je to jedno, jedlá soda je hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3), "prací soda" je bez toho "doplňkovýho" vodíku v molekule = Na₂CO₃. Vaznost sodíku v molekule neboli po staru "mocenství" je pořád 1. Z analytický matematiky proto jasně vyplyne, že v jednom molu "prací sody" je dvojnásobný množství sodíku, než ve stejným látkovým množtví sody jedlý. Sodík je alkalickej kov, silně reagujícíi s kyselinama, takže je jasný, že jedlá soda bude reagovat se stejným množstvím síranovýho aniontu v baterce s poloviční intenzitou proti stejně koncentrovanýmu roztoku sody prací. Všichni ti lavoroví chemici z TyTrubko na tohle prostě kašlou, postupujou bez úvahy metodou pokus omyl podobně jako ten výrobce univerzálního čističe v Císařově pekaři anebo ten strejček chemik, co chtěl vyrábět luxusní toaletní mejdlo ze sraček v Jirotkově Saturninovi.

V tomhle případě se jedná o chemický narušení až odstranění vrstvy nerozpustnejch krystalů síranu olovnatýho na povrchu desek tím, že se síran vystaví působení roztoku chemikálie, která má pro síranovej aniont větší afinitu = chemickou "přitažlivost" než olovo. To sodná sůl splňuje - ať je to uhličitan, nebo hydrogenuhličitan, pořád v sobě obsahuje sodík. Ve vodným roztoku se sodná sůl disociuje, rozpadá se na sodnej kationt s uhličitanovým aniontem (a vodík v případě jedlý sody). Sodík z roztoku napadá v krystalech vázaný molekuly síranu olovnatýho, "vyžírá" z nich síranovej aniont, protože je pro něj elektrochemicky "lákavější" než atom olova, krystaly síranu tím ztrácejí soudržnost a olovo by se mělo vysrážet a teoreticky vrátit zpátky na desku akumulátoru. Pravda je trochu jiná, to olovo se "vysype" v podobě kalu na dno článku. Důležitější ale je, že pokud nejsou nějak mechanicky zkroucený desky akumulátoru, jejich povrch PŘED NALITÍM SODY pokrytej tvrdýma krystalama sulfátu se obnaží a po vylití zreagovanýho roztoku sody a vypláchnutí kalu a zbytků zásaditýho roztoku z článků se do nich dá nalejt nová čerstvě naředěná kyselina sírová a akumulátor se znovu naformuje nabíjením, jako by byl novej.

Důležitý je říct, že reakce sodný soli se síranem se i při použití silnýho až nasycenýho roztoku sodný soli ukončí tím, že se vyčerpá všechen dostupnej síran v článku, takže nehrozí, že by reakce po "sežrání" nežádoucího sulfátu nějak pokračovala v destrukci desek - pokud už předtím nejsou nějak poškozený třeba mrazem nebo nadměrným proudem.

A druhá důležitá věc, o který je nutný se zmínit je, že takto chemicky vydranžírovaná baterka se musí bezpodmínečně před dalším použitím znovu naformovat, tzn. že se musí podrobit minimálně dvojímu cyklu nabití/vybití proudem 1/10C bezprostředně po nalití novýho elektrolytu a následně se musí upravit hustota elektrolytu na tabulkama požadovanou úroveň, aby se taková baterka dala nějak rozumně používat a nezničila se definitivně dřív, než se nějak naformuje provozem.

[Lukas-Peca]

Klob1: web autozive.cz a ten z toho druhého odkazu si zařaď klidně taky do kategorie fake news. Zvlášť ten druhý odkaz je charakteristický - web se zahraniční adresou a strojovým překladem nějakého nesmyslu do češtiny. Když dnes člověk hledá něco odborného, tak vyhledávače nabízejí už pouze podobné weby, které ale obsahují jen balast s nulovou informační hodnotou. A skutečné informace už se mezi tím balastem dohledat nedají.

[Duvsan]

Mne sa poslednou dobou v hlave rozložila teória, že na zasulfátovanú batériu sa dá dívať ako na elektrolytický kondenzátor a šlo by na to použiť impulzy frekvencie v 10-kach kHz.

Ináč baterku zo záhradného kosačkového traktora, pred dvomi rokmi pripravenú na odpis, napätie spadalo k 9V a takmer nemala kapacitu, som ako-tak zachránil pomalým jednocestným nabíjaním. Neskôr som doplnil drobné medzivybíjanie v medzerách medzi nabíjacími impulzami a tak som ju nechal tepať skoro mesiac. Úspešne nadčasuje druhú sezónu. Horšie je, že kladná elektróda akosi šedne a zvýšene oxiduje. Zrejme tadiaľ uniká kyselina.

Koncom zimy som našiel trafo akurát vhodné pre menšiu nabíjačku, dal som mu len diódu a napadlo ma paralelne k tej dióde pripojiť elektrolytický kondenzátor okolo 220uF. Čo som urobil úplne neviem. Stále to ale nabíja.

Dožíva mi batéria vo Fábii. Vymývať ju sódou sa mi ale úplne nechce. Okrem toho je uzavretá. Pulzný zdroj 12V kedysi vykuchnutý zo starého notebooku dostaviť cez regulačnú väzbu na potrebnú úroveň a pred usmerňovaciu diódu pripojiť druhú diódu pre baterku a paralelne k tej baterkovej dióde pripojiť nejakú žiarovčičku alebo kondenzátor je zlý nápad?

[EKKAR]

[EKKAR]