Sloučení dvou kanálů

[Superpavel]

Čau. Potřebuju sloučit levý a pravý audio kanál do jednoho. Můžu to udělat tak že každý s kanálů bude připojen na svůj oddělovací kondenzátor. Na druhé straně kondenzátory spojím a spojené vývody připojím na potenciometr ( dělič napětí ). Vstup budu pak připojovat do výstupu pro sluchátka tabletu, počítače, televize. Potřeboval bych vědět jestli se tím neodbouchne koncový stupen když ty zařízení budou pracovat do téhle zátěže a ne do sluchátek. Dík.

[serviceman]

Fakticky zkratuješ dva výstupy přes kondenzátory. To jim neprospěje. Dal bych sériově nějaké menší odpory, cca 36Ω. Takovou impedanci mají dnes sluchátka. Kondenzátory by tam pak vůbec nemusely být.

[EKKAR]

Ty odpory stačí větší, klidně počínajíc 100Ω až po 1kΩ - ale samozřejmě oba dva stejný!

[EKKAR]

Ty odpory stačí větší, klidně počínajíc 100Ω až po 1kΩ - ale samozřejmě oba dva stejný!

[ZVUK2000]

Já to dělám roky odpory 1kΩ.

[Xeon_sk]

Zdravím všetkých. Pri zlučovaní stereo zvuku (dva kanály) pomocou odporov, dochádza v určitých prípadoch k strate niektorých frekvencií, je to možné sluchom zaregistrovať. Pokiaľ je zvuk v dátovom formáte, radšej používam zvukový editor (napr. Cool Edit) a zaškrtnem "uložiť mono". Prevod je celkom dobrý a zmenší sa aj veľkosť súboru.
Jednokanálový zvuk potrebujem aby som mal kompletné spektrum zvuku v jednom sluchátku - na druhom uchu ležím a prekonávam nespavosť
Pri nahrávaní na (lacnú) kameru, dvojkanálový zvuk z mixpultu už zlučujem odpormi.

[masar]

[masar]

[Hill]

K té ztrátě některých frekvencí dojde při sloučení levého a pravého kanálu jen u signálů, kde si někdo nepohlídal kompatibilitu. A to by měl, protože vývoj nám nějak zase couvá od stereo k mono.
Prostě ty odpory po 1 kΩ spojené na živém konci dráhy potenciometru jsou univerzální řešení. Konečně - to se tu rozebíralo už víckrát, například tady.

[Hill]

K té ztrátě některých frekvencí dojde při sloučení levého a pravého kanálu jen u signálů, kde si někdo nepohlídal kompatibilitu. A to by měl, protože vývoj nám nějak zase couvá od stereo k mono.
Prostě ty odpory po 1 kΩ spojené na živém konci dráhy potenciometru jsou univerzální řešení. Konečně - to se tu rozebíralo už víckrát, například tady.

[EKKAR]

Tu ztrátu způsobuje "moderní" nahrávání každýho nástroje včetně případnýho zpěvu extra a teprve z výslednejch stop se mixuje "stereoefekt". Pak se totiž může stát, že se ti po sloučení sterea na mono v některý části nahrávky fázově odečtou pravej kanál od levýho a obráceně, protože "mistr" pazvukař to chtěl mít hodně roztažený na "wide screen" a použil k tomu inverzi fáze v jednom kanálu ...

[EKKAR]

Tu ztrátu způsobuje "moderní" nahrávání každýho nástroje včetně případnýho zpěvu extra a teprve z výslednejch stop se mixuje "stereoefekt". Pak se totiž může stát, že se ti po sloučení sterea na mono v některý části nahrávky fázově odečtou pravej kanál od levýho a obráceně, protože "mistr" pazvukař to chtěl mít hodně roztažený na "wide screen" a použil k tomu inverzi fáze v jednom kanálu ...

[Hill]

To není nic "moderního": takzvané ping-pong stereo se dělalo od počátku, aby bylo jasně slyšet, co je vlevo, a co vpravo. A zákazníka bylo snadnější přesvědčit k nákupu stereofonního zařízení.
Takové album Želva od Olympiku, jestli si dobře vzpomínám, Meditace od Blue Effect, nebo Ve jménu lásky od George & Beatovens, či alb Hollies a DDDBM&T z Gramoklubu, také výběru skupiny The Marmalade lisovaného v Polsku, jsou přímo školní příklady. Ale ani po sloučení kanálů na mono tam mimo prostorovou informaci nic nechybí.
Tedy nic hrozného se sloučením kanálů nestane.
Nevím o desce, pro kterou by se jedna skladba musela natáčet a míchat zvlášť pro stereofonní a zvlášť pro monofonní verzi, aby i v ní dobře zněla, ačkoli ani to vyloučené není - to by nám ale řekl nejspíš nějaký pamětník z nahrávacích studií nebo z Loděnic.
Dnešní reedice, které nezní ani ve stereo, většinou zparchantil zvukař při přepisu do digitálu, za příklad může posloužit CD s písničkami z animovaného seriálu Archies, kde je několik skladeb nahraných s otočenou fází jednoho kanálu, takže po sloučení zbude jen rozdílová informace. Tam se pro přepis do monofonní verze musí signál jednoho z kanálů invertovat. Asi si to před vydáním nikdo neposlechl v mono.
Desky se totiž dlouho řezaly a vycházely jak v monofonní, tak ve stereofonní verzi, protože hrot pro stereofonní drážku má přece jen menší poloměr zaoblení, než pro drážku monofonní. A monofonních přenosek ještě hluboko v sedmdesátých letech běhalo mezi lidmi hodně.
Přestože se tvrdilo, že záznam je plně slučitelný (a stereofonní záznam se skutečně dal přehrát hrotem pro monofonní záznam), mechanicky to nebyla tak úplně pravda: přehrávání monofonní přenoskou nevratně poškozovalo stereofonní drážky. Naštěstí jen v horní části, nový hrot stereofonní přenosky většinou zapadl do drážky až pod poškozenou část a přehrával téměř nedotčený záznam.

[Hill]

To není nic "moderního": takzvané ping-pong stereo se dělalo od počátku, aby bylo jasně slyšet, co je vlevo, a co vpravo. A zákazníka bylo snadnější přesvědčit k nákupu stereofonního zařízení.
Takové album Želva od Olympiku, jestli si dobře vzpomínám, Meditace od Blue Effect, nebo Ve jménu lásky od George & Beatovens, či alb Hollies a DDDBM&T z Gramoklubu, také výběru skupiny The Marmalade lisovaného v Polsku, jsou přímo školní příklady. Ale ani po sloučení kanálů na mono tam mimo prostorovou informaci nic nechybí.
Tedy nic hrozného se sloučením kanálů nestane.
Nevím o desce, pro kterou by se jedna skladba musela natáčet a míchat zvlášť pro stereofonní a zvlášť pro monofonní verzi, aby i v ní dobře zněla, ačkoli ani to vyloučené není - to by nám ale řekl nejspíš nějaký pamětník z nahrávacích studií nebo z Loděnic.
Dnešní reedice, které nezní ani ve stereo, většinou zparchantil zvukař při přepisu do digitálu, za příklad může posloužit CD s písničkami z animovaného seriálu Archies, kde je několik skladeb nahraných s otočenou fází jednoho kanálu, takže po sloučení zbude jen rozdílová informace. Tam se pro přepis do monofonní verze musí signál jednoho z kanálů invertovat. Asi si to před vydáním nikdo neposlechl v mono.
Desky se totiž dlouho řezaly a vycházely jak v monofonní, tak ve stereofonní verzi, protože hrot pro stereofonní drážku má přece jen menší poloměr zaoblení, než pro drážku monofonní. A monofonních přenosek ještě hluboko v sedmdesátých letech běhalo mezi lidmi hodně.
Přestože se tvrdilo, že záznam je plně slučitelný (a stereofonní záznam se skutečně dal přehrát hrotem pro monofonní záznam), mechanicky to nebyla tak úplně pravda: přehrávání monofonní přenoskou nevratně poškozovalo stereofonní drážky. Naštěstí jen v horní části, nový hrot stereofonní přenosky většinou zapadl do drážky až pod poškozenou část a přehrával téměř nedotčený záznam.

[xsc]

[ransom]

Co se míchalo vícestopě ve studiu, to drtivou většinou používalo obyčejné intenzitní panorama - směr lokalizace je daný jen a pouze rozdílnou úrovní v L a R kanálu. Takže se sloučením kanálů není problém.
Jsou ale stále k nalezení živé nahrávky pořizované dvěma mikrofony systémem A-B. Klasika nahrávaná v sále, varhanní koncerty a sbory v kostelech a podobně. U těch je stereofonní informace tvořená rozdílnou intenzitou v kanálech jen částečně, většina je daná časovým zpožděním. Takové se downmixovat na jeden kanál nedají beze ztrát.

Viz třeba zde:
https://test-nastroju.webnode.cz/nahravani/stereo-techniky-snimani-zvuku/

[Hill]

[Hill]

[xsc]

U rozhlasu stačí, když to udělá před vysílačem. Ale to je základní úprava. Řekl bych, že tehdy se spíš snažili tak jako Spector o wall of sound, tedy aby to znělo plně i z těch chroustáčků.
https://en.wikipedia.org/wiki/Wall_of_Sound

[rvx73]

a to si představte, že hifisti honí každou desetitisícinku THD, aby pak poslouchali takovýto "věrný zvuk"

https://youtu.be/hM_OJO4ccZU