odtrženo z vtipů CDXXX. či kolik

[HF_Tech]

Pohádka o Burešovi

Dobře, beru to na vědomí. Andrej Babiš nikdy se Státní bezpečností nespolupracoval. Jeho jméno, datum narození a informace, které měl nějaký Bureš sdělit, se v archivních materiálech objevily shodou mnoha jednoduše vysvětlitelných náhod.

Patrně to bylo tak, že se partička příslušníků Státní bezpečnosti v listopadu 1982 sešla v Bratislavě ve vinárně U obuvníka na pravidelné pitce. Po několika skleničkách si uvědomili, že se blíží konec roku a oni pořád ještě nemají splněný plán náboru nových práskačů, takže hrozí, že nebudou prémie. A tak začali vymýšlet, co s tím.

Jeden z nich, jmenoval se Julius Šuman, si vzpomněl, jak mu známá jeho bratrance říkala něco o mladém inženýru Babišovi z podniku zahraničního obchodu Petrimex, čestném muži, který měl ale v rodině tři emigračky a na pracovišti rozdával kopie Havlovy eseje „Moc bezmocných“.

Šumana napadlo, že tohle je přesně typ, který potřebuje, a zapsal Babišovo jméno do registru spolupracovníků. Jeho kolegům se to moc nelíbilo: „Julo, z toho by mohly být problémy. Jsme Státní bezpečnost, vojensky řízená organizace totalitní země. Kdyby prasklo, že je tahle verbovka podvod, jdeme všichni na dlouhý léta do kriminálu,“ varovali ho.

Lstivý Šuman se jen usmál: „Nikdo na to nikdy nepřijde. Osobně budu za Bureše psát všechny jeho zprávy. Navíc, uvědomte si, že my jsme ta hodná StB. Ta zlá sedí patro pod námi.“

Jednomu z jeho kolegů, Františku Hákáčovi, se to přece jen nezdálo. „Ale Julo, uvědomuješ si, že tomu mladému soudruhovi můžeme zničit pověst? Co když se to tady jednou otočí, on zbohatne, vstoupí do politiky a bude se chtít stát předsedou vlády? To by ho mohlo velmi poškodit! Třeba by nás mohl i žalovat!“

Šuman jen mávnul rukou: „Prosím tě, Františku, co jsem slyšel, tenhle Babiš není schopen dát dohromady jednu prostou větu. Co by dělal v politice? No a kdyby se nějaký soud konal, tak prostě řekneme pravdu. Že jsme si to vymysleli. Jsme důstojníci Státní bezpečnosti, všichni nám budou věřit! Dneska lžeme, abychom ten režim udrželi u moci, ale až tu bude svoboda, budeme moci konečně říct všem pravdu.“

J.Š.

[bastliar]

Toto je pecka ako doma čokoľvek pokoviť. Stači magnetron,vákuová pumpa, argon : https://youtube.com/shorts/e1E3iFwXqXU?feature=shared

[GeXeS]

[EKKAR]

Hele, téma "důchodce aktivně si razící cestu "davem" u pokladny v supermarketu" je na delší debatu. Obvykle to skončí konstatováním, že (veškerá) mládež je sice zkažená, ale důchodci jsou oprásklejší než lázeňská veverka říznutá nádražním holubem, cikánským koňským handlířem a neziskovým občanskoprávním aktivistou. Vysvětlení definice: s drzostí nádražního holuba se jako veverka vecpou všude, jako cikánskej handlíř vás s naprostou jistotou předběhnou a ještě vás jako ti aktivisti finálně zepsujou za to, že se odvažujete jim v tom bránit. Nejhorší varianta - oberlená/nej senior/ka, položící si svoje kompenzační podpůrný pomůcky do nákupního vozejku do polohy příďový hlavňový výzbroje, vás s nima začne ve frontě u pokladny nebo u obslužnýho pultu s lahůdkama/uzeninama atakovat formou šťouchání zezadu, přičemž je mu/jí ganz putna, že vám jima sviní čerstvě zakoupenou/vyčištěnou bundu nebo jinej kus oblečení a na výtky a dovolávání se náhrady vás utře, že on/a spěchá a vy ho/ji svým loudavým tempem zdržujete.

Naučil jsem se jim čelit jednoduchým slovním dotazem, kterej je v drtivý většině naprosto odrovná, vytočí a nastolicuje tak, že se o ně začne pokoušet akutní infarkt myokardu a ve výsledku konečně zmlknou a přestanou dorážet, bo mají najednou dost starostí sami se sebou: "A ve frontě před pecí v krematoriu budeš taky chtít předbíhat?"

[EKKAR]

Hele, téma "důchodce aktivně si razící cestu "davem" u pokladny v supermarketu" je na delší debatu. Obvykle to skončí konstatováním, že (veškerá) mládež je sice zkažená, ale důchodci jsou oprásklejší než lázeňská veverka říznutá nádražním holubem, cikánským koňským handlířem a neziskovým občanskoprávním aktivistou. Vysvětlení definice: s drzostí nádražního holuba se jako veverka vecpou všude, jako cikánskej handlíř vás s naprostou jistotou předběhnou a ještě vás jako ti aktivisti finálně zepsujou za to, že se odvažujete jim v tom bránit. Nejhorší varianta - oberlená/nej senior/ka, položící si svoje kompenzační podpůrný pomůcky do nákupního vozejku do polohy příďový hlavňový výzbroje, vás s nima začne ve frontě u pokladny nebo u obslužnýho pultu s lahůdkama/uzeninama atakovat formou šťouchání zezadu, přičemž je mu/jí ganz putna, že vám jima sviní čerstvě zakoupenou/vyčištěnou bundu nebo jinej kus oblečení a na výtky a dovolávání se náhrady vás utře, že on/a spěchá a vy ho/ji svým loudavým tempem zdržujete.

Naučil jsem se jim čelit jednoduchým slovním dotazem, kterej je v drtivý většině naprosto odrovná, vytočí a nastolicuje tak, že se o ně začne pokoušet akutní infarkt myokardu a ve výsledku konečně zmlknou a přestanou dorážet, bo mají najednou dost starostí sami se sebou: "A ve frontě před pecí v krematoriu budeš taky chtít předbíhat?"

[ransom]

Já když si jdu v montérkách pro svačinu, často mě nějakej důchodce nebo důchodkyně sami od sebe pustí ve frontě před sebe.

[DukeNuke]

Tohle dělám běžně, když mám velkej nákup. O dva rohlíky a deset deka nějakýho salámu mě fakt neubude.

[Hill]

Asi tak.
V generaci dnešních sedmdesátníků už klesá procento frontových bojovníků. Zažili jsme fronty na kdejakou blbost, zažili jsme předbíhače, případně jsme sami předběhli. Vesměs máme k jakýmkoli frontám odpor, a, když už, co se dá dělat, v nějaké frontě zkvasíme, můžeme reagovat dvojím způsobem:
- vytrpět si frontu, nebo
- probojovat se dopředu.
Řekl bych, že dnes převažuje ta první skupina. Už dlouho mě nikdo nepředběhl (nepočítám ty, koho jsem poňoukl, ať jde dopředu).

Ale nemylte se: viděl jsem, co udělá s Bavoračkami v důchodu otevření Lidlu pro rekonstrukci prodejny, hlavně zaváděcími cenami. Stometrová fronta, tlačenice u vchodu, všechny pokladny nestíhaly... od nich by se naše frontové bojovnice ještě měly něco doučit.

[Hill]

Asi tak.
V generaci dnešních sedmdesátníků už klesá procento frontových bojovníků. Zažili jsme fronty na kdejakou blbost, zažili jsme předbíhače, případně jsme sami předběhli. Vesměs máme k jakýmkoli frontám odpor, a, když už, co se dá dělat, v nějaké frontě zkvasíme, můžeme reagovat dvojím způsobem:
- vytrpět si frontu, nebo
- probojovat se dopředu.
Řekl bych, že dnes převažuje ta první skupina. Už dlouho mě nikdo nepředběhl (nepočítám ty, koho jsem poňoukl, ať jde dopředu).

Ale nemylte se: viděl jsem, co udělá s Bavoračkami v důchodu otevření Lidlu pro rekonstrukci prodejny, hlavně zaváděcími cenami. Stometrová fronta, tlačenice u vchodu, všechny pokladny nestíhaly... od nich by se naše frontové bojovnice ještě měly něco doučit.

[EKKAR]

Mně taky nepředbíhaj, protože to je hned pošlu do patřičnejch končin, pokud je samozřejme nenechám předejít sám. Ale když máme srovnatelně velkej nákup a jim je pično vydržet, až personál odbaví toho přede mnou a následně i mne a začnou na mne zezadu najíždět vozejkem v domnění, že já zrychlím. Přitom samozřejmě oni při placení prohrabou celou šrajtofli při hledání drobnejch atd. takže ve finále největší zdržení působěj oni ...

[EKKAR]

Mně taky nepředbíhaj, protože to je hned pošlu do patřičnejch končin, pokud je samozřejme nenechám předejít sám. Ale když máme srovnatelně velkej nákup a jim je pično vydržet, až personál odbaví toho přede mnou a následně i mne a začnou na mne zezadu najíždět vozejkem v domnění, že já zrychlím. Přitom samozřejmě oni při placení prohrabou celou šrajtofli při hledání drobnejch atd. takže ve finále největší zdržení působěj oni ...

[Hubert_79]

[rnbw]

Stalo sa mi nieco podobne - mala asi 3 veci, lenze ja som mal tak 5-6

[rnbw]

Stalo sa mi nieco podobne - mala asi 3 veci, lenze ja som mal tak 5-6

[ransom]

Vzpomínáte na televizní Skrytou kameru z devadesátých let? Jak se chlap dovolil celé fronty u pokladny, jestli by si mohl jenom koupit sirky? A jak pokladní zavolala vedoucího a ten mu oznámil, že je jubilejní zákazník a že vyhrál televizi?

[Hubert_79]

Ne, tohle jsem nezaznamenal. Ale musela nastat slušná mela

[EKKAR]

Já pokud mám do 5 věcí (nejčastějc 1-2), tak slušně požádám frontu u pokladny, jestli mě pustí - a je na nich, jestli jo nebo ne, poslední slovo má pak ještě pokladní, která může říct "to by moh říct každej" - a já budu utřenej jak schody. Ale v životě bych si nedovolil na někoho najíždět vozejkem a ještě ho píčovat, jak to houfně vídávám u lidí vyššího důchodovýho věku - těch s nižším důchodovým věkem moc není, bo většinou makají, aby pomohli svým dětem.

[EKKAR]

Já pokud mám do 5 věcí (nejčastějc 1-2), tak slušně požádám frontu u pokladny, jestli mě pustí - a je na nich, jestli jo nebo ne, poslední slovo má pak ještě pokladní, která může říct "to by moh říct každej" - a já budu utřenej jak schody. Ale v životě bych si nedovolil na někoho najíždět vozejkem a ještě ho píčovat, jak to houfně vídávám u lidí vyššího důchodovýho věku - těch s nižším důchodovým věkem moc není, bo většinou makají, aby pomohli svým dětem.

[Hubert_79]

Vidíš. Já i když mám pár věcí, tak si o puštění neříkám; udělal jsem to jednou, když jsem pospíchal na vlak a kupoval si dvě věci. Když mě někdo pustí, tak samozřejmě rád využiji a poděkuji.
Pokud do mě někdo drká vozíkem, tak se otočím a obvykle stačí pohled.

[PotPalo]

Tak pokiaľ by do mňa niekto zo zadu strkal vozíkom, tak by som ten vozík zadkom postrčil späť, a veru nie jemne. Za prípadné zlomené zápästia vodiča toho vozíku neručím.