Přepis filmu 8mm

[Hill]

Tak tam máš něco špatně - jestli motor jede v režimu 200 kroků na otáčku, tak by to mělo být co 10 kroků, to snímek. A takovou nepřesnost rotoru, aby v některé poloze ujel o 9° (půl snímku) proti požadované poloze, to se snad ani nedá vyrobit. Přece se ti musí chovat, jako pohon s maltézským křížem v "dospělém" projektoru - pootočit o políčko a stop...
Že film musí na válečku ležet až u paty zubu, je snad jasné, jinak bude obraz svisle neklidný. Že na N8 a S8 formát potřebuješ dva různě velké ozubené válečky, je snad jasné taky.
Já jsem vsadil na ten drapák, který vždy dotáhne film do definované polohy a vyjede z něj rovně dozadu, závěrka otevře poprvé, to s tím drapák ještě ale může pohnout. Nejlépe je sejmout obrázek při druhém odkrytí závěrky, protože to je film v klidu. Při třetím už drapák zajíždí a zase s tím může hnout. Dokonce jsem měl v ruce starý projektor Mirage, který ani drapák neměl - odpružená kladka popotahovala film a do perforace zajížděl kolík, který vždy na okamžik uhnul a zase se opřel o film, další otvor perforace se o něj zastavil. A tah navíjecí cívky zase filmem napružil popotahovací kladku. Asi to nebylo k filmu nejšetrnější, ale dostatečně přesné to bylo určitě.
Vychází mi pořád jako ideální kamera se synchronizací od závěrky projektoru, ale s mezipamětí, z níž se periodicky odečítá poslední uložený snímek, dokud není přepsaný dalším. Elektronický stabilizátor podle střebu obrazu by mohl být výhodou, přece jen ne každá kamera chodila naprosto přesně a bez vůle.
A snímat film kontaktně přímo přiložením na CCD obrazový čip (film prosvícený bodovým zdrojem světla kvůli ostrosti) by se mi líbilo nejvíc, ale nenašel jsem k prodávaným čipům dost srozumitelných údajů, abych si troufl na tu potřebnou bižuterii a program kolem.

[Hill]

Tak tam máš něco špatně - jestli motor jede v režimu 200 kroků na otáčku, tak by to mělo být co 10 kroků, to snímek. A takovou nepřesnost rotoru, aby v některé poloze ujel o 9° (půl snímku) proti požadované poloze, to se snad ani nedá vyrobit. Přece se ti musí chovat, jako pohon s maltézským křížem v "dospělém" projektoru - pootočit o políčko a stop...
Že film musí na válečku ležet až u paty zubu, je snad jasné, jinak bude obraz svisle neklidný. Že na N8 a S8 formát potřebuješ dva různě velké ozubené válečky, je snad jasné taky.
Já jsem vsadil na ten drapák, který vždy dotáhne film do definované polohy a vyjede z něj rovně dozadu, závěrka otevře poprvé, to s tím drapák ještě ale může pohnout. Nejlépe je sejmout obrázek při druhém odkrytí závěrky, protože to je film v klidu. Při třetím už drapák zajíždí a zase s tím může hnout. Dokonce jsem měl v ruce starý projektor Mirage, který ani drapák neměl - odpružená kladka popotahovala film a do perforace zajížděl kolík, který vždy na okamžik uhnul a zase se opřel o film, další otvor perforace se o něj zastavil. A tah navíjecí cívky zase filmem napružil popotahovací kladku. Asi to nebylo k filmu nejšetrnější, ale dostatečně přesné to bylo určitě.
Vychází mi pořád jako ideální kamera se synchronizací od závěrky projektoru, ale s mezipamětí, z níž se periodicky odečítá poslední uložený snímek, dokud není přepsaný dalším. Elektronický stabilizátor podle střebu obrazu by mohl být výhodou, přece jen ne každá kamera chodila naprosto přesně a bez vůle.
A snímat film kontaktně přímo přiložením na CCD obrazový čip (film prosvícený bodovým zdrojem světla kvůli ostrosti) by se mi líbilo nejvíc, ale nenašel jsem k prodávaným čipům dost srozumitelných údajů, abych si troufl na tu potřebnou bižuterii a program kolem.

[hafca]

Psal jsem, že motor nevynechává. Na tom kole mám nalepený proužek a je vidět, že jde přesně. 1 políčko je přesně 10 kroků motoru. Je tam i docela slušné opásání přes to kolo. Mám nastavené nejnižší dělení kroku, takže motor má nastaveno 160 na požadovaných 18°.
Na zubech to taky nepřeskakuje. Ale ten podavač s drapákem bude asi lepší. Dostal jsem vrak kamery která byla na kazety 1x8mm/15m. Vybral jsem z něj část s podavačem a zkusím to nějak vymyslet. Drapák má náhon přes ozubené kolečko tak, že na jednu otáčku udělá ten správný pohyb. Ten by mohl zařídit zase krokový motor, ale menší 28BYJ-48.
Jen to bude boj, nějak to namalovat aby to šlo zaměnit v tom stávajícím zbytku sestavy.

[hafca]

Psal jsem, že motor nevynechává. Na tom kole mám nalepený proužek a je vidět, že jde přesně. 1 políčko je přesně 10 kroků motoru. Je tam i docela slušné opásání přes to kolo. Mám nastavené nejnižší dělení kroku, takže motor má nastaveno 160 na požadovaných 18°.
Na zubech to taky nepřeskakuje. Ale ten podavač s drapákem bude asi lepší. Dostal jsem vrak kamery která byla na kazety 1x8mm/15m. Vybral jsem z něj část s podavačem a zkusím to nějak vymyslet. Drapák má náhon přes ozubené kolečko tak, že na jednu otáčku udělá ten správný pohyb. Ten by mohl zařídit zase krokový motor, ale menší 28BYJ-48.
Jen to bude boj, nějak to namalovat aby to šlo zaměnit v tom stávajícím zbytku sestavy.

[EKKAR]

Najdi si pojem "promítací mechanismus s maltézským křížem", budeš o dost moudřejší.

[EKKAR]

Najdi si pojem "promítací mechanismus s maltézským křížem", budeš o dost moudřejší.

[hafca]

Marně přemýšlím, jak by mi tady maltézký kříž pomohl.

[hafca]

Marně přemýšlím, jak by mi tady maltézký kříž pomohl.

[EKKAR]

Je to základní konstrukční prvek přesnýho filmovýho mechanismu: odkaz.

[EKKAR]

Je to základní konstrukční prvek přesnýho filmovýho mechanismu: odkaz.

[Hill]

U "tkaničky do bot", tedy 8 mm filmu, by byl maltézák docela frajeřina, tažný ozubený váleček (unašeč filmu) na hřídeli maltézáku může být i deset políček za okeničkou, ale jeho vlastnosti nevyužiješ, jestli nebudou stejně s jednotnou přesností a roztečí udělané zuby na tom válečku.
To drapák bez vůle je lepší, stačí mu konstantní výška dolní úvrati, kde opustí film a nechá políčko v okeničce. Po zbytek cyklu drapáku už nevadí nějaká ta drobná vůle či nepřesnost.
Je tedy vhodný pro přefocování políčko po políčku i pro skenování s pohyblivým jednořádkovým senzorem.
Ta dolní úvrať odpovídá pohybu filmu shora dolů, tedy "hlavou napřed".

Skenování jednořádkovým senzorem za plynulého pohybu filmu vypadá, jako dobrý nápad, ale k identifikaci startu skenování nelze využít z obsahu obrazu rozhraní mezi políčky, protože ani v kameře není dráha dokonale prachuprostá. A sajrajt nafocený, protože se zrovna usadil na hranu okeničky, způsobuje pak svislý neklid obrazu (u formátu Normal 8 je to vůbec extrém). Start snímání řízený perforací je přesný, s optickým snímáním u inverzního materiálu není problém, protože kolem perforace je černo (nebo téměř černo) a perforace je kontrastní.
Trochu nešťastné je při skenování, jak vyjít s nativním rozlišením snímače, protože z formátu N8 sejme lišta ze skeneru 850 pixelů (nativní rozlišení 4800 dpi), tedy musí za políčko přečíst 624 řádků, aby zůstal zachovaný poměr stran.
Z formátu Super 8 přečte stejný senzor řádek o 1094 pixelech a těch řádků musí být 758.
Ale takové rozlišení ty filmy nemají, takže stačí skenovat s rozlišením 3200 dpi, a i to je skoro moc.
Promítnutím políčka N8 na čip VGA kamery (640x480) z toho vypadne asi tak maximum, co se dá z té tkaničky do bot dostat. Tam už pak je jen otázka řešení synchronizace, ohniskových vzdáleností a ostření (nejmenší vadu měly objektivy 50 mm a 75 mm ze zvětšováku Opemus,protože jsou optimalizované pro zobrazení rovinné předlohy na rovinný papír).
Kamerou z plátna ani matnice na takovou kvalitu nedosáhneš.

Tak. A máš pár námětů na stavbu kopírky.

A opakuji: když chci jet vlakem, koupím si jízdenku, nemusím proto kupovat celý vlak. K tomu jsem dospěl během několika let, kdy jsem se ke konstrukci kopírky vracel, a našel firmu, která mi naskenovala všechno, co jsem jim poslal.

[Hill]

U "tkaničky do bot", tedy 8 mm filmu, by byl maltézák docela frajeřina, tažný ozubený váleček (unašeč filmu) na hřídeli maltézáku může být i deset políček za okeničkou, ale jeho vlastnosti nevyužiješ, jestli nebudou stejně s jednotnou přesností a roztečí udělané zuby na tom válečku.
To drapák bez vůle je lepší, stačí mu konstantní výška dolní úvrati, kde opustí film a nechá políčko v okeničce. Po zbytek cyklu drapáku už nevadí nějaká ta drobná vůle či nepřesnost.
Je tedy vhodný pro přefocování políčko po políčku i pro skenování s pohyblivým jednořádkovým senzorem.
Ta dolní úvrať odpovídá pohybu filmu shora dolů, tedy "hlavou napřed".

Skenování jednořádkovým senzorem za plynulého pohybu filmu vypadá, jako dobrý nápad, ale k identifikaci startu skenování nelze využít z obsahu obrazu rozhraní mezi políčky, protože ani v kameře není dráha dokonale prachuprostá. A sajrajt nafocený, protože se zrovna usadil na hranu okeničky, způsobuje pak svislý neklid obrazu (u formátu Normal 8 je to vůbec extrém). Start snímání řízený perforací je přesný, s optickým snímáním u inverzního materiálu není problém, protože kolem perforace je černo (nebo téměř černo) a perforace je kontrastní.
Trochu nešťastné je při skenování, jak vyjít s nativním rozlišením snímače, protože z formátu N8 sejme lišta ze skeneru 850 pixelů (nativní rozlišení 4800 dpi), tedy musí za políčko přečíst 624 řádků, aby zůstal zachovaný poměr stran.
Z formátu Super 8 přečte stejný senzor řádek o 1094 pixelech a těch řádků musí být 758.
Ale takové rozlišení ty filmy nemají, takže stačí skenovat s rozlišením 3200 dpi, a i to je skoro moc.
Promítnutím políčka N8 na čip VGA kamery (640x480) z toho vypadne asi tak maximum, co se dá z té tkaničky do bot dostat. Tam už pak je jen otázka řešení synchronizace, ohniskových vzdáleností a ostření (nejmenší vadu měly objektivy 50 mm a 75 mm ze zvětšováku Opemus,protože jsou optimalizované pro zobrazení rovinné předlohy na rovinný papír).
Kamerou z plátna ani matnice na takovou kvalitu nedosáhneš.

Tak. A máš pár námětů na stavbu kopírky.

A opakuji: když chci jet vlakem, koupím si jízdenku, nemusím proto kupovat celý vlak. K tomu jsem dospěl během několika let, kdy jsem se ke konstrukci kopírky vracel, a našel firmu, která mi naskenovala všechno, co jsem jim poslal.