audio kabely - stineny vs nestineny - fungovani, vysvetleni

[shugoss]

Zdravim, mam takovy hodne laicky dotaz. Nejspis je to kazdemu jasne, ale ja jsem hledal na internetu i na tomto foru, ale srozumitelne vysvetleni jsem nenasel.
Jde mi o to jaky a v cem je rozdil pri pouzit stinenych a nestinenych kabelu v audio soustavach - cesta od zesilovace k reprobedne. Proc je mezi nimi tak velky financni rozdil? Jake je zvukove podani stejne tlusteho stineneho a nestineneho? Jake se muzou projevit problemy? Nebo na jake soustave uz je rozdil patrny? Je neco slyset na sestave za 2 litry ci za 10 nebo na to je potreba az sestavu za 60 a vic? Jak dlouhy muze byt takovy kabel? Jak by mel byt tlusty? Ztraci se nejak zvuk nebo jak to vsecho je? Jaky material - med? Nebo existuji nejake stranky co se tim zabyvaji? Kdyz ano, prosim o odkaz.
Dekuji a preji pekny den

[procesor]

Cesta od zosilňovača k reproduktoru sa spravidla nerobí s tienenými káblami (pri nízkych impedanciách je rušenie veľmi, veľmi malé).
Kvalitný kábel k reproduktoru sa navrhuje podľa toho aké straty na kábli pripustíme. Pri vysokých výkonoch a nízko impedančných reproduktoroch sa používajú väčšie prierezy vodičov.
Ak sa predĺži kábel, úmerne sa musí zväčšiť prierez.
Kábel musí byť spletený z tenkých vodičov, aby sa odpor vodiča prudko nezväčšoval s rastúcou frekvenciou ( až do 20kHz).
Zlým výberom kábla, pri väčších dĺžkach sa môže v kábli stratiť takmer všetok výkon a repro bude šepkať.

[mi-ro]

Souhlas a navíc si myslím, že pro kmitočet řádu 20kHz se impedance kabelů nijak neuplatní. Prodejci "Hi end" kabelů za cenu v řádu stovek až tisíců korun za metr budou mít v rukávu desítky teoretických vysvětlení přoč zrovna jejich kabel je ten nejlepší. Prakticky jde jen a jen o odpor vodiče-jeho průřez, tedy o ztráty na výkonu na kabelu. U profíků pak navíc o snadnější manipulaci při rozbalování a smotávání aparátu, některý kabely se balí-namotávají skoro samy, jiné se stále a pořád ohýbají a zauzlují.Tady jde pak i o kvalitu konektorů a nakonec i kabelu s ohledem na životnost při manipulaci s ním.

[mi-ro]

Souhlas a navíc si myslím, že pro kmitočet řádu 20kHz se impedance kabelů nijak neuplatní. Prodejci "Hi end" kabelů za cenu v řádu stovek až tisíců korun za metr budou mít v rukávu desítky teoretických vysvětlení přoč zrovna jejich kabel je ten nejlepší. Prakticky jde jen a jen o odpor vodiče-jeho průřez, tedy o ztráty na výkonu na kabelu. U profíků pak navíc o snadnější manipulaci při rozbalování a smotávání aparátu, některý kabely se balí-namotávají skoro samy, jiné se stále a pořád ohýbají a zauzlují.Tady jde pak i o kvalitu konektorů a nakonec i kabelu s ohledem na životnost při manipulaci s ním.

[Zaky]

Ahoj,
s reprokabely se mohutně kouzlí, zejména s cílem vyrazit ze zákazníka peníze. Jakékoli vedení by mělo ideálně být impedančně přizpůsobené k výstupu zesilovače i zátěži, na akustických frekvencích se to ovšem zpravidla neřeší, protože frekvence jsou nízké a vliv nepřizpůsobení zanedbatelný. Stíněné kabely mohou mít o dost větší kapacitu než nestíněné a nevidím celkem důvod k jejich použití. Co se týče materiálu, to je další story, důraz na použití bezkyslíkaté (rozumí se drahé) mědi, protože jen ta přenese signál bez dalšího zkreslení je nejspíš zas jen obchodní, nevím, že by někdo slyšel rozdíl od obyčejného kabelu. Klasická natažená reprodvoulinka významnou kapacitu ani indukčnost nemá, důležitý je ovšem malý odpor, tedy zvolit raději větší průřez a hlavně dbát na precizní připojení u zesilovače i beden. Ideální jsou pájecí oka pod šroubovacími svorkami, hlavně pro větší výkony nepoužívat takové ty stiskací pružinové svorky, co se do nich zasune přímo kus odizolovaného vodiče. Co se délky týče, čím kratší, tím lépe, kabel je v sérii s reprobednou a pokud je ss odpor významný vůči impedanci reprobedny, pěkně omezí proud zejména basových peaků. Toť můj pohled na věc, pokud má někdo jiný názor, rád si ho přečtu.
Michal

[Zaky]

Ahoj,
s reprokabely se mohutně kouzlí, zejména s cílem vyrazit ze zákazníka peníze. Jakékoli vedení by mělo ideálně být impedančně přizpůsobené k výstupu zesilovače i zátěži, na akustických frekvencích se to ovšem zpravidla neřeší, protože frekvence jsou nízké a vliv nepřizpůsobení zanedbatelný. Stíněné kabely mohou mít o dost větší kapacitu než nestíněné a nevidím celkem důvod k jejich použití. Co se týče materiálu, to je další story, důraz na použití bezkyslíkaté (rozumí se drahé) mědi, protože jen ta přenese signál bez dalšího zkreslení je nejspíš zas jen obchodní, nevím, že by někdo slyšel rozdíl od obyčejného kabelu. Klasická natažená reprodvoulinka významnou kapacitu ani indukčnost nemá, důležitý je ovšem malý odpor, tedy zvolit raději větší průřez a hlavně dbát na precizní připojení u zesilovače i beden. Ideální jsou pájecí oka pod šroubovacími svorkami, hlavně pro větší výkony nepoužívat takové ty stiskací pružinové svorky, co se do nich zasune přímo kus odizolovaného vodiče. Co se délky týče, čím kratší, tím lépe, kabel je v sérii s reprobednou a pokud je ss odpor významný vůči impedanci reprobedny, pěkně omezí proud zejména basových peaků. Toť můj pohled na věc, pokud má někdo jiný názor, rád si ho přečtu.
Michal

[AmarokCZ]

Na důležité věci tu již je odpovězeno, já bych dodal odpověď na otázku "Proc je mezi nimi tak velky financni rozdíl?" Je to kvůli tomu, že "audiofilovi" nedělá problém za to zaplatit i přes to, že rozdíl je nulový nebo mizivý.
Stínění mezi zesilovačem a měničem má smysl jen když ten měnič jsou sluchátka.

[Dratak]

Stínění reprokabelů nemá při běžném nízkoohmovém rozvodu praktický význam. Je ale pravda, že kabely přenášející NF signál o velkém napětí a výkonu stíněné byly-tím mám na mysli kabely RCBKEY pro rozvod rozhlasu po drátě. Výstupní výkon zesilovacích stanic mohl být až 5kW (!!!!) a linkové napětí bylo zpravidla 240V, kratší větve 120V. Ale tady šlo o přesně opačný princip-ne aby signál v kabelu nebyl rušen, ale naopak aby nevyzařoval ven a něco jiného nerušil (třeba souběžně položený telefonní kabel). Stejně tak se dbalo o malou kapacitu mezi žilami použitím izolace z pěnového polyetylénu-paralelně připojená kapacita kabelu způsobovala nelinearitu zátěže zesilovače. Musíme však uvažovat linkové napětí 240V a délku sítě zpravidla několik kilometrů. Při výkonech a impedanci používaných u domácích audio sestav jsou tyto obavy bezpředmětné.
Stejně tak signálové kabely. Hlavně tam, kde je velká impedance a citlivost vstupu je třeba dbát na kvalitní stínění a pokud možno malou kapacitu. To se týká zejména připojení gramofonové přenosky k RIAA předzesilovači. Zde je vhodné použít co nejkratší a kvalitně stíněný kabel, pokud se nevyhneme větší délce je vhodné použít koaxiální kabel s pěnovou izolací (kvůli malé paralelní kapacitě). A hlavně dát pozor na souběhy se síťovými nebo i reproduktorovými kabely. U propojení běžných audio komponentů rozdíly v kabelech prakticky nepoznáme.
U SCART kabelů existují dvě varianty provedení-společné či jednotlivé stínění. Zásadně je třeba používat kabel jednotlivě stíněný, se zvlášť stíněnými kablíky pro R,G,B, CVBS vstup i výstup, audio, ovládání/data. I takový kabel se dá koupit do 100Kč. Společně stíněný kabel je velmi nekvalitní, videosignál není veden na jmenovité impedanci a navíc mají nezanedbatelný vliv kapacity mezi vodiči. Způsobuje to zpravidla moaré v obraze.

Jakékoli kabely v ceně tisíců Kč jsou jen reklamním trikem výrobce.

[mtajovsky]

[mtajovsky]

[Zaky]

Poznámka o vedení leží v obecné rovině, já přece nic o přizpůsobování mezi zesilovačem a reproduktory nepsal, ba naopak
Hezký večer
Michal

[Zaky]

Poznámka o vedení leží v obecné rovině, já přece nic o přizpůsobování mezi zesilovačem a reproduktory nepsal, ba naopak
Hezký večer
Michal