Kazetak ze slunce seno jahody která to je značka

[ok1njb]

ten magnetofon z filmu byl možná vybrán právě pro svůj vzhled, ten je bezesporu zajímavý, a docela mne zajímá za kolik se na Aukru vydraží


a když už tady rozebíráme tu či onu dobu, tak komunistické podniky zanechaly kapitalistům nepříjemné dědictví v množství stále fungujících přístrojů a strojů, nebylo totiž cílem maximalizace zisku a plánované opotřebování, můj CONDOR stále pěkně hraje , na rozdíl od několika modernějších a "hezčích" marketových magnetofonů od renomovaných firem (ty už jsou ve sběrném dvoře)

dalším co mne na těchto přístrojích fascinuje, na tehdejší omezenou součástkovou základnu vzniklo spoustu pozoruhodných řešení, jakým je třeba A3, ta měla vysokou užitnou hodnotu, užil jsem si s ní na cestách nebo v autě, neměla problém s přehráváním za chůze ani za jízdy,

Že tady mluvím o CONDORu, byl také hodně diskutovaným a vylepšovaným ( hlavně koncové vypínání ), v mém mám třeba prototyp tuneru (který se potom už nevyráběl), a optiku na koncovém vypínání

navíc třeba gramofony Tesla jsou dodnes na úrovni, a pod jinou firmou se stále vyrábí, gramodesky se v Loděnicích stále lisují a měřící přístroje z Metry stále měří

radiolokátory se také stále vyrábějí

p.s. za socíku bylo také spousta bastlířů, a v obchodech se stály fronty na zrovna dostupné součástky, a nebylo třeba sběrných dvorů na spotřebovanou spotřební elektroniku

[Duvsan]

Keď miešame tú A3, myslím, že jej konštruktéri sa inšpirovali kotúčakmi (cievkačmi). Tá mechanika mohla byť menšia a ľahšia a úžitkové vlastnosti by neutrpeli. Nosiť to v brašne a v ruke mikrofón (reportér), to by som nechcel.

[ok1njb]

souhlasím že to rozhodně mělo váhu, ale to kožené pouzdro s řemínkem přes rameno se dalo nosit v pohodě, mám vyzkoušené

[konosuke]

Átroja byla konstrukčně předurčena k přenášení, proto brašna s řemenem na rameno a dva setrváky, 6 tlustých článků R20 to mělo nějakou výdrž, sem-tam používaná i reportéry novin a rozhlasu v terénu kdo neměl na uheráka nebo profi nagru...při vší úctě k tradici ale sorry, koncový vypínač kazety měl i poslední křáp z Hong-Kongu.

[xsc]

V té době koncový vypínač takovou samozřejmostí nebyl. Neměl ho ani ten National RQ203.

[konosuke]

ááá, ten jsem neměl v ruce, RQ227 již ano i s vypínačem, někdo říká že plasťák Sencor S-3000 byl lepší no nevím

[Hill]

U stolních strojů a vlastně i u přenosných, které se však za provozu nepřenášely, stačil jeden těžký setrvačník, protože se magnetofonem nehoupalo. To ale omezovalo použitelnost za pohybu.
Dva protiběžné setrvačníky byly logickým vyústěním snahy omezit vlivy vnějších zrychlení na kolísání rychlosti posuvu pásku, na ty totiž trpěly typy Start, Blues, Uran a Pluto, stejně i dovozové Sanyo M18, cívkové bateriové Nationaly (předchůdci RQ-203, asi dva typy na cívky 75 mm s reverzem, ale jen jedním setrvačníkem), Philipsy řady N2 a ještě další přenosné magneťáky, které tu byly před Á trojkou.
Ani ta A3 zdaleka nebyla první stroj se dvěma setrvačníky - už předtím je měly například cívkový Telefunken M300 (pár kousků se k nám dostalo přes Tuzex) nebo některé modely Uher Reporter (u nás téměř dokonale nedostupné). Autorevers se dvěma tónovými hřídeli přišel až o dost později, tam ale bylo třeba dvou protiběžných tónových hřídelí, takže se zabily dvě mouchy jednou vanou.
Naproti tomu Sony ve Walkmanech se s tím vyrovnal po svém: žádný setrvačník, jen lehká řemenička na tónovém hřídeli - o stabilitu rychlosti posuvu se stará dostatečně přesný regulátor otáček motorku. Nepatrná setrvačná hmota řemeničky nepůsobila tak výrazně proti tahu motorku, regulace otáček to zvládala a nějaké houpání Walkmanem nebylo nijak zvlášť slyšet.
Ale to už jsem o pár let jinde, takže zpět k té A3 a RQ203: vůbec bych neřekl, že by A3 mohla být lehčí - řekl bych, že hmotnost A3 i RQ203 bez baterií vážily plus mínus stejně.
Jenomže A3 mohla nahrávat i přehrávat i za chůze a člověk si nemusel dávat moc pozor na to, aby byla v klidu, tak s Nationalem to naopak vyžadovalo dávat bacha na to, aby stále zůstával ve strnulé poloze.

[Hill]

U stolních strojů a vlastně i u přenosných, které se však za provozu nepřenášely, stačil jeden těžký setrvačník, protože se magnetofonem nehoupalo. To ale omezovalo použitelnost za pohybu.
Dva protiběžné setrvačníky byly logickým vyústěním snahy omezit vlivy vnějších zrychlení na kolísání rychlosti posuvu pásku, na ty totiž trpěly typy Start, Blues, Uran a Pluto, stejně i dovozové Sanyo M18, cívkové bateriové Nationaly (předchůdci RQ-203, asi dva typy na cívky 75 mm s reverzem, ale jen jedním setrvačníkem), Philipsy řady N2 a ještě další přenosné magneťáky, které tu byly před Á trojkou.
Ani ta A3 zdaleka nebyla první stroj se dvěma setrvačníky - už předtím je měly například cívkový Telefunken M300 (pár kousků se k nám dostalo přes Tuzex) nebo některé modely Uher Reporter (u nás téměř dokonale nedostupné). Autorevers se dvěma tónovými hřídeli přišel až o dost později, tam ale bylo třeba dvou protiběžných tónových hřídelí, takže se zabily dvě mouchy jednou vanou.
Naproti tomu Sony ve Walkmanech se s tím vyrovnal po svém: žádný setrvačník, jen lehká řemenička na tónovém hřídeli - o stabilitu rychlosti posuvu se stará dostatečně přesný regulátor otáček motorku. Nepatrná setrvačná hmota řemeničky nepůsobila tak výrazně proti tahu motorku, regulace otáček to zvládala a nějaké houpání Walkmanem nebylo nijak zvlášť slyšet.
Ale to už jsem o pár let jinde, takže zpět k té A3 a RQ203: vůbec bych neřekl, že by A3 mohla být lehčí - řekl bych, že hmotnost A3 i RQ203 bez baterií vážily plus mínus stejně.
Jenomže A3 mohla nahrávat i přehrávat i za chůze a člověk si nemusel dávat moc pozor na to, aby byla v klidu, tak s Nationalem to naopak vyžadovalo dávat bacha na to, aby stále zůstával ve strnulé poloze.

[Duvsan]

Nebrojím proti dvom zotrvačníkom, naopak to chválim. Ale neublížilo by ničomu, keby boli o niečo menšie a hlavne sa dala racionalizovať tá plecharina okolo. Taká robustnosť podľa mňa bola zbytočné bremeno. Okrem toho spomínaná tuhosť tlačítka PLAY a čo-to by šlo nahradiť napr. dobovým bakelitom (pevný a ľahký). Ale už to nechajme histórii.

[konosuke]

nebylo šásko Atrojky zcela náhodou teda z ocelového plechu ? aluminium je zhruba 3x lehčí materiál ale cena, že jo...to je jenom úvaha kolem značné hmotnosti aparátu, jedna Aiwa "dual capstan" měla imitace setrváků z plastu, nepříliš chápu takové úsporné řešení, koumavej bastlíř si všiml že rozměrem pasuje kovový z vyššího modelu no tak se vyměnil kus za kus

[Hill]

Ta robustnost nebyla nijak přehnaná - vzhledem ke špatné dostupnosti dobrých kazet byla robustní mechanika jednou z cest, jak zajistit dlouhodobě co nejstabilnější uložení kazety i vedení pásku. A kompenzace rušivých vlivů zrychlení by byla k nezaplacení dodnes.
Řešení bez setrvačníku, zato s přesnou regulací motoru, tehdy ještě nebylo dostupné, to měl až Walkman o mnoho let později.

Abys věděl, mám doma - a stále občas používám - rádiokazeťák Riga 110. Taky má dva setrvačníky, ale ta mechanika, to je teprve kovařina! V souboru ke stažení jsou i tři fotky.
Schválně jsem tu strojovnu vrazil na váhu: bez kazety a baterií poctivých 4,95 kg! S vloženou kazetou a 6 kousky buřtů typu D jsem to nevážil, ale v manuálu se uvádí rovných 6 kg, což by asi tak mohlo odpovídat.

A teď se můžeme bavit o tom, jak A3 byla jen 3,2 kg lehká, a to i s baterkami... jo, já vím, neměla vestavěný síťový transformátor, ale ten určitě 3 kg nevážil ani ve zdroji k A3...

[Hill]

Ta robustnost nebyla nijak přehnaná - vzhledem ke špatné dostupnosti dobrých kazet byla robustní mechanika jednou z cest, jak zajistit dlouhodobě co nejstabilnější uložení kazety i vedení pásku. A kompenzace rušivých vlivů zrychlení by byla k nezaplacení dodnes.
Řešení bez setrvačníku, zato s přesnou regulací motoru, tehdy ještě nebylo dostupné, to měl až Walkman o mnoho let později.

Abys věděl, mám doma - a stále občas používám - rádiokazeťák Riga 110. Taky má dva setrvačníky, ale ta mechanika, to je teprve kovařina! V souboru ke stažení jsou i tři fotky.
Schválně jsem tu strojovnu vrazil na váhu: bez kazety a baterií poctivých 4,95 kg! S vloženou kazetou a 6 kousky buřtů typu D jsem to nevážil, ale v manuálu se uvádí rovných 6 kg, což by asi tak mohlo odpovídat.

A teď se můžeme bavit o tom, jak A3 byla jen 3,2 kg lehká, a to i s baterkami... jo, já vím, neměla vestavěný síťový transformátor, ale ten určitě 3 kg nevážil ani ve zdroji k A3...

[Artaban001]

Ten zdroj k tý A3 si pamatuju, že byl takový nehospodárný (no tenkrát se to neřešilo) Trafo, usměrňovač, vyhlazovací kondenzátor, odpor a zenerova dioda - Asi 6NZ70. Jestli tam byl ještě nějaký ten "posilovací tranzistor", si už nepamatuju. Je to dost dávno, co jsem to měl v rukách. Ale i přesto vše hřál méně, než současný samotný trafa. Známej to má ještě do dneška i s tou koženou brašnou.

[konosuke]

Do A3 jsem kdysi vložil diodové dolby, 12 diod GA...a 4 rezistory, tedy spíš pasívní omezovač šumu, návod vyšel ve starém VTM, neuvěříte ale fungovalo to.

[ok1hga]

[ok1hga]

[konosuke]

kouknu do archívu kdyžtak

To je vono: 12x GA 202 (nebo jinejch z šuplíkových zásob)
4x 1kΩ
je to až legrační co se kdysi stavělo...zdroj: VTM 14/1980 str.441

lepší výsledky dával DNL podle Philips jehož modifikace na tuzemské součástky je popsána v Bozděchovi - Stavba doplňků pro magnetofony str.196
použit i v Unitře M532 SD Aplauz (deck) na bází u nás rozšířeného M531 S
doplněn o šaltr Fe/Cr.

[Artaban001]

To je zkreslovadlo, ne?