Archivace záznamu na VHS-vaše zkušenosti

[Dratak]

Zdravím vás. Zajímalo by mě, jaké máte zkušenosti s dlouhodobým archivováním záznamů na VHS kazetách. Dnes se všude píše, jak analogový magnetický záznam stárne, jak dochází k postupnému zhoršování kvality a všude se doporučuje přepis na DVD. Na internetu lze nalézt plno článků, jak je pár let starý VHS záznam plný šumu a drop-outů....
Úplnou náhodou se mi dostal do ruky inzerát jednoho sběratele, který sháněl čtyřdílný miniseriál o jedné modelce vysílaný na Nově v roce 1996. Prý naprosto nedostupné a dávno nesehnatelné. Jenomže já to tehdy před 11 lety nahrával! Použil jsem kazety TDK EHG-HiFi180 (dříve SUPER AVILYN). Záznam ležel ve skříni bez jakékoli manipulace (převíjení apod.) 11 let. Kazety byly uloženy přetočené na začátek, v plastových obalech proti prachu, plnou cívkou dolů a nejméně 5m daleko od všech elektrických spotřebičů, reproduktorů apod.
Záznam, pořízený před 11 lety vypadal tak, jako kdybych ho nahrál včera! Po drop-outech ani památky, nevšiml jsem si ani zvýšeného šumu v obraze. I podélná stopa hrála dobře bez prokopírování, samozřejmě v mezích možností podélného záznamu při použité šířce stopy a rychlosti pásku 2,38cm/s. A že by výpadky barvy? Ani omylem.
Pro dlouhodobou archivaci jsem používal kvalitnější kazety (BASF/EMTEC PHG HiFi, TDK EHG HiFi) a zásadně v délce do 180 minut (veškeré E240 mají menší tloušťku základní vrstvy, jen 16uM, 180 a méně mají 19uM). Vždy zabalené v plastových obalech a uložené na výšku plnou cívkou dolů. Hodně rozšířené byly "modré" EMTEC, byly několikrát vybrány jako nejlepší VHS časopisem Stereo/Video, zejména měly nejlepší odstup signál/šum a nejméně drop-outů. Pro dlouhodobé skladování se mi však nejvíc osvědčily ty výše jmenované PHG/EHG.

Tak bych se chtěl zeptat, jaké máte zkušenosti s dlouhodobou archivací VHS kazet? A hlavně, může mi vůbec vypálené DVD dát takovou záruku jako VHS? Nebo bude disk po pár letech zcela nečitelný?

[Crifodo]

Nejsem si jistý, jestli tady už tohle téma nebylo.
Archivace analogového VHS je podmnožinou problému magnetického záznamu vůbec, mám nejstarší (zděděné) audio pásky někdy z konce 50. let (Agfa rychlost 19) a nejstarší video záznam někdy z roku 1993, no a prostě to hraje, laicky pořád stejně. Tedy, ve srovnání s digitálním záznamem pořád stejně blbě - nekvalitně: nízké rozlišení VHS záznamu, rozplizlé barvy, opravdu to není DV
Problém archivních DVD je hlavně otázkou kvalitního média, existují archivní DVD se zlatou vrstvou místo barviva, kde je vysoká trvanlivost deklarována, potíž je v tom že vohnoutský trh je prakticky nenabízí, žádal jsem je od x prodejců a oni (většinou hlupáci, podávači a ne prodavači) ani nevědí že něco takového existuje. Protože takové DVD stojí 50 a ne 12 korun, nešlo by na odbyt a tak se neobjednává. Protože se neobjednává, tak se možná časem ani nebude vyrábět. SACD se taky proti mp3 čínským chrchlátkům těžko prosadí.

[Hill]

Ten problém kontaktního záznamu asi skončí v jiné rovině: opotřebení hlav a dalších mechanických dílů.
Už teď nejsou videohlavy na některé starší modely VHS (myslím ty poctivé, s dobrou stabilní mechanikou) k sehnání. Nevyrábí se už dlouho a skladové zásoby, pokud ještě někde na světě jsou, vysychají.
U audiohlav zatím problém není tak vážný, spousta starších hlav je relativně snadno nahraditelná novými (ono to jde i ve VHS bubnech, ale, i za předpokladu, že jsem na takovou operaci dobře vybavený, je to časově náročná záležitost, výsledek do poslední chvíle nejistý, zkrátka: vyplatí se to?), zvláště, předpokládám-li pouze snímání archivních záznamů a nehodlám už nahrávat. I to sice jde, ale komplikací vyvstane poněkud více.
Prostě hlavy jsou v kontaktu s pohybujícím se páskem a neopotřebují se jen nepoužívané. Pak ovšem to znamená, že v klidu stárnou a ztrácejí vlastnosti (případně získávají jiné) ostatní součástky, řemínky, obložení, přítlačné kladky, odcházejí elektrolyty...
Takže ano. I kontaktní záznam lze dlouhodobě archivovat a (snad až na prokopírování podélného zvukového záznamu či smazání vnějším magnetickým polem) se mu v klidu nic nestane. Jednou však budeme stát před otazníkem: čím to přehrát?
Z bezkontaktních záznamových technik se během posledních asi 80 let osvědčil optický záznam na filmu. Při správné technologii zpracování a vhodných podmínkách skladování nestárne, alespoň pokud to lze při tehdejší dostupné kvalitě záznamu dnes posoudit. Nakonec pod nejvyšší ochranou Unesco jsou štoly dolu Barbara u Oberriedu ve Schwarzwaldu, kde se v nerezových hermeticky uzavřených kontejnerech skladují od roku 1961 fotografie a filmy kulturního dědictví. Pro případ zničení všeho ostatního při jaderném konfliktu. Sice už to vypadalo, že toho můžou nechat, ale jeden nikdy neví... Filmy jsou na polyesterových podložkách. Pod nejméně 200 m vrstvou žulového masivu. Musí tam vydržet aspoň 500 let. Kdyby něco, ať to třeba jednou archeologové vykopou, když už nahoře nic nezbylo.
Teď bez ohledu na formát dat: DVD - zatím snad neexistuje ani archivní technologie se zárukou desítek let, vypálená data prostě časem mizí. Z placek nejjistější je pořád ještě lisované CD, čitelné spolehlivě ještě po 20 letech. A vinyl, ale to už jsme zase u kontaktního záznamu a jeho nevýhod.
Nebo jednou za tři až pět let zkopírovat data na nové médium a průběžně zkoušet, jak dlouho bude původní záznam ještě čitelný. Taky cesta. Vhodná i pro SACD.
Takže nakonec to skutečně asi převálcují velkokapacitní paměti. Jde jen o to, jak si výrobci vycvičí zákazníky, jakou kvalitu obrazu a zvuku budou ochotní akceptovat výměnou za tu kapacitu. Zatím to bohužel vypadá spíš na vítězství těch chrchlátek...

[Hill]

Ten problém kontaktního záznamu asi skončí v jiné rovině: opotřebení hlav a dalších mechanických dílů.
Už teď nejsou videohlavy na některé starší modely VHS (myslím ty poctivé, s dobrou stabilní mechanikou) k sehnání. Nevyrábí se už dlouho a skladové zásoby, pokud ještě někde na světě jsou, vysychají.
U audiohlav zatím problém není tak vážný, spousta starších hlav je relativně snadno nahraditelná novými (ono to jde i ve VHS bubnech, ale, i za předpokladu, že jsem na takovou operaci dobře vybavený, je to časově náročná záležitost, výsledek do poslední chvíle nejistý, zkrátka: vyplatí se to?), zvláště, předpokládám-li pouze snímání archivních záznamů a nehodlám už nahrávat. I to sice jde, ale komplikací vyvstane poněkud více.
Prostě hlavy jsou v kontaktu s pohybujícím se páskem a neopotřebují se jen nepoužívané. Pak ovšem to znamená, že v klidu stárnou a ztrácejí vlastnosti (případně získávají jiné) ostatní součástky, řemínky, obložení, přítlačné kladky, odcházejí elektrolyty...
Takže ano. I kontaktní záznam lze dlouhodobě archivovat a (snad až na prokopírování podélného zvukového záznamu či smazání vnějším magnetickým polem) se mu v klidu nic nestane. Jednou však budeme stát před otazníkem: čím to přehrát?
Z bezkontaktních záznamových technik se během posledních asi 80 let osvědčil optický záznam na filmu. Při správné technologii zpracování a vhodných podmínkách skladování nestárne, alespoň pokud to lze při tehdejší dostupné kvalitě záznamu dnes posoudit. Nakonec pod nejvyšší ochranou Unesco jsou štoly dolu Barbara u Oberriedu ve Schwarzwaldu, kde se v nerezových hermeticky uzavřených kontejnerech skladují od roku 1961 fotografie a filmy kulturního dědictví. Pro případ zničení všeho ostatního při jaderném konfliktu. Sice už to vypadalo, že toho můžou nechat, ale jeden nikdy neví... Filmy jsou na polyesterových podložkách. Pod nejméně 200 m vrstvou žulového masivu. Musí tam vydržet aspoň 500 let. Kdyby něco, ať to třeba jednou archeologové vykopou, když už nahoře nic nezbylo.
Teď bez ohledu na formát dat: DVD - zatím snad neexistuje ani archivní technologie se zárukou desítek let, vypálená data prostě časem mizí. Z placek nejjistější je pořád ještě lisované CD, čitelné spolehlivě ještě po 20 letech. A vinyl, ale to už jsme zase u kontaktního záznamu a jeho nevýhod.
Nebo jednou za tři až pět let zkopírovat data na nové médium a průběžně zkoušet, jak dlouho bude původní záznam ještě čitelný. Taky cesta. Vhodná i pro SACD.
Takže nakonec to skutečně asi převálcují velkokapacitní paměti. Jde jen o to, jak si výrobci vycvičí zákazníky, jakou kvalitu obrazu a zvuku budou ochotní akceptovat výměnou za tu kapacitu. Zatím to bohužel vypadá spíš na vítězství těch chrchlátek...

[demsy]

[PavelN]

Archivace na pásku je v poho ale pravdou je to že za 10 let neseženete kvalitní přístroj na přehrání , proto bych se taky přiklonil k archivaci na dvd nosič a po několika letech data překopírovat.Pravda je ta že při použití pásky se může stát že video bude mít poruchu a část pásky poničí(dá se střihnout a slepit(vždy z vnitřní strany pásky-kvůli VH))ale pokud se vám poničí dvd nosič tak jste vřiti se všema datama-KAŽDEJ SYSTÉM MÁ SVÉ PŘEDNODTI A NEDOSTATKY A NIC NENÍ DOKONALÉ-NEBO MOŽNÁ JE ALE POUZE DO TÉ DOBY NEŽ SE NAJDE NĚJAKEJ BLBEC KTEREJ VÁM UKÁŽE ŽE TO TAK NENÍ.