izolační odpor

[tomlib]

Dobrý den, narazil jsem na termín izolační odpor, jen mi teď není jasné, jestli to vůbec jde měřit odpor izolantu a naměřit, jak se uvádí 0,5MΩ nebo 1MΩ. To snad ani nejde. Oč tedy přesně jde?

[kovar]

Jde měřit!
Každý izolant má odpor.

[JanDouda]

Samozřejmě izolační odpor měřit lze. Ale je na to potřeba vyšší napětí, běžně se používají hodnoty 250V, 500V, 750V a 1000V. Klidně se zeptej nějakého revizáka nebo si najdi podrobnější info na internetu nebo i tady

[Hill]

Nejen, že lze, ono je v řadě případů nutné znát, jaký je v obvodu izolační odpor, ať už mezi vodiči pod napětím, nebo mezi částmi spojenými se sítí a částmi přístupnými dotyku, a to nejsou jediné případy.

[Hill]

Nejen, že lze, ono je v řadě případů nutné znát, jaký je v obvodu izolační odpor, ať už mezi vodiči pod napětím, nebo mezi částmi spojenými se sítí a částmi přístupnými dotyku, a to nejsou jediné případy.

[ZVUK2000]

[MiraSt]

V práci používáme na měření VVN/VN zařízení včetně kabelů PU 296 který dává 5000V. Měří do 1 T ohm.

[ransom]

Snížený izolační odpor indikuje nějaký problém u elektrozařízení. Proto se kontroluje. Pokud klesne pod kritickou hranici, izolace namáhaná napětím začne lavinovitě stárnout, uhelnatět, až prohoří.

Doma používám starou dobrou PU311. Mimo jiné s ní kontroluju letitý krabicový MP kondenzátory při opravách reprobeden. A taky může posloužit jako poměrně šetrný improvizovaný zdroj pro měření závěrného napětí polovodičů.
Nový měřák izolace, pokud člověk není zrovna revizák a nepotřebuje profi mašinu a kalibraci, se dá koupit za pár šupů na Aliexpressu.

[Artaban001]

Což o to, izolační stav se dá klidně měřit moderním multimetrem - jednu svorku píchneš na kostru a druhou na přívod odpojeného zařízení - naměříš třeba desítky MΩ, což by mělo vyhovovat, ale bohužel to měříš při napětí vnitřního zdroje multimetru, což je max 9V. Měřící proudy jsou tak nízké, že se často uplatňují i vlivy okolí (měření vysokých odporů megaohmetrem má svá úskalí, Měřící přístroj v tomhle režimu funguje jako zesilovač z hodně vysokým ziskem, kdy musí vyhodnotit velmi nízké proudy v nA, takže i blízký mobil může zanést do měření chybu). I když takhle naměříš vyhovující hodnotu izolačního stavu, může se stát situace, kdy je někde v obvodu porucha, která se projeví až při vyšším napětí - a tu tím multimetrem neodhalíš.
Proto se volí předepsané napětí, kterým se měří, nebo zkouší izolační stav danného zařízení. Pokud při tomhle napětí naměříš vysoký- vyhovující izolační stav, tak můžeš zařízení bez obav považovat za bezpečné.
když se používají v zařízení oddělené obvody - třeba ovládací napětí mn pro ovládání vysokonapěťových spínacích a regulačních prvků - tak existují automatické hlídače izolačního stavu, kdy se hlídá celkový svod ovládacího obvodu proti zemi. Dokonce to existuje i pro stejnosměrný proud.

[Yenyk]

A proč kontroluješ MP kondenzátory? Z principu konstrukce - když dojde k průrazu, tak se tenká vrstvička kovu odpaří a kondík jede dál. To mi moc smysl nedává.

[xsc]

On ale časem degraduje ten papír, takže nakonec mají svod všechny.

[Yenyk]

Jo, to dává smysl u vazebních kondíků v elektronkovém zesilovači. Ale u repráků se mi to zdá zbytečné. Aby se svod projevil, tak to už by se to ukázalo na měření kapacity.

[Artaban001]

Jak u kterýho měřáku. Navíc měřidlo kapacity nepracuje s velkým napětím. Na svody občas musím měřit i olejový kondenzátory - dělám to upraveným měničem ze zářivky.

[ransom]

Repráky jsou můj úplně nejvíc nejhlavnější koníček. Takže jsou v tom léta praxe.
Tesla nedělala reprobedny nijak zázračně hrající, ale mají až neuvěřitelnou životnost. Ty repráky hrály padesát roků a klidně budou hrát dalších třicet.
Krabičáky s metalizovaným papírem pracují s malým střídavým napětím. Nehrozí u nich průrazy ani namáhání velkým proudem. Když se ale poruší hermetičnost krabice (zpravidla u skleněné průchodky), papír postupně navlhne. Dokud nezdegraduje úplně, nezmění se nijak dramaticky kapacita, ESR, ani ztrátový činitel (který je sám o sobě už z výroby beztak bídný). Svod horší než cca 1MΩ na mikrofarad kapacity signalizuje, že kondenzátor podezřele stárne. Při měření na 1kHz se ani svod v desítkách kΩ nijak dramaticky neprojeví. Nad 10kHz zase nemá smysl měřit, protože ty kondenzátory mají nezanedbatelnou parazitní indukčnost, takže by měřák pindal voloviny. Takže měřím svody napětím 100V a podezřelé vyřazuju. Je to jednoduché a rychlé. Pouze je potřeba nezapomenout po měření kondenzátory vybít. Na to stačí mokrý hadřík.
Samozřejmě by se daly preventivně vyměnit za nové. Ale: Svitky něco stojí. Spousta lidí si zakládá na tom, že je všecko originál. A dobrý kondenzátor je prostě škoda zahazovat.
Nevedu si přesnou statistiku, nicméně odhaduju asi tak do 10% vyhozených kusů z desítek (možná až nízkých stovek) reprobeden. Víc určitě ne. Zajímavé je, že zpravidla jsou kondenzátory buď naprosto v pořádku, nebo mají rovnou svod pod 100kΩ. Nic mezi.
Slavné modré bipoláry, které začala Tesla Litovel a Tesla Valmez/TVM používat na přelomu 80. a 90. let jsou na tom podstatně hůř. Respektive zkušenosti s nimi mám přímo katastrofální.

[Yenyk]

Jasné. Proč ne. Odhalí se tak případný problém do budoucna. Jen si myslím, že svod 100kohm se na repráku nepozná. zatímco u elektronek to už je problém.

[Sendyx]

Ty kondy asi neodcházejí na vlhkost... hotové svitky se impregnovaly za horka, následně se pouzdřily do krabiček, zalévaly ceresinem a pouzdra těsně zapájely. Degeneruje to stářím, stejně jako jiné papíroviny, třeba od Siemense, Arcolu a dalších. Vlastnosti papírovinových izolantů souvisí mj. s chlorem při výrobě.

Naprosto běžně jsem potkal ve výhybkách krabičáky ve zkratu, s odporem desítek Ω, se zkratem jednoho pólu na kostru (někdo při výrobě nedal horní papírovou vložku a zatahal za drátek) nebo se svody v desítkách a stovkách KΩ.

Ty Tesla bipoláry mají zajímavou vlastnost - zdá se, že se dají úspěšně znovu zformovat a jejich kapacita se vrátí do původních mezí. Otázka je, na jak dlouho. Nicméně je to nelinearita a lépe dát jakýkoliv rozumný svitek.

[Sendyx]

Ty kondy asi neodcházejí na vlhkost... hotové svitky se impregnovaly za horka, následně se pouzdřily do krabiček, zalévaly ceresinem a pouzdra těsně zapájely. Degeneruje to stářím, stejně jako jiné papíroviny, třeba od Siemense, Arcolu a dalších. Vlastnosti papírovinových izolantů souvisí mj. s chlorem při výrobě.

Naprosto běžně jsem potkal ve výhybkách krabičáky ve zkratu, s odporem desítek Ω, se zkratem jednoho pólu na kostru (někdo při výrobě nedal horní papírovou vložku a zatahal za drátek) nebo se svody v desítkách a stovkách KΩ.

Ty Tesla bipoláry mají zajímavou vlastnost - zdá se, že se dají úspěšně znovu zformovat a jejich kapacita se vrátí do původních mezí. Otázka je, na jak dlouho. Nicméně je to nelinearita a lépe dát jakýkoliv rozumný svitek.