VHS - technologie záznamu

[site]

Dobrý den, rád bych se poradil se zde přítomnými zkušenými odborníky, o tom, co je skutečně zaznamenáno na obyčejné VHS kazetě? Koupil jsem levně systém domácího kina THOMSON DPL570HT (má jen vstupy Audio L/R a CVBS + COAX/OPT S/PDIF, ale mohu požít i přímého přepisu přes SCART přepínač) a po cca 7 letech opět zapojil VHS recorder Panasonic NV-HD600. Rád bych ho využil pro záznam oblíbených programů, které mi dosud zabírají místo na HDD kabelového STB od UPC (firma KAON multimedia). NEJEDNÁ se mi o špičkovou kvalitu a jsem smířen s rozlišením 240 řádků horizontálně. Pokud je to možné, tak včetně záznamu Dolby Pro Logic, případně i Dolby Digital (ale to asi nebude možné - když tak se s tím smířím - jde mi především o film, jako takový).
VCR má jen konektor SCART a 2x CINCH audio. Disponuji přepínačem 3x SCART a redukcí SCART na CINCH CVBS, AUDIO L/R a S-VHS (přepínač IN/OUT)a rád bych provedl záznam v co nejvyšší možné, v rámci VHS, kvalitě.
V nabídce GES electronics jsem viděl i redukci SCART/RGB CINCH.
DOTAZ: Je mi známo, že VHS kazeta disponuje 2 podélnými stopami pro audio, 2 FM stopami namodulovanými do obrazu, ale nevím jak je zaznamenán samotný obraz; jen CVBS a synchronizační stopa, nebo má oddělenou jasovou a barvonosnou složku, nebo snad dokonce speciální track pro každou z barev RGB? Googloval jsem jako o život a nikde jsem se to nedozvěděl. Asi jsem volil špatná klíčová slova. Omlouvám se za nedostatečnou fundovanost, ale byl bych rád, kdybych pod mým dotazem nenacházel odpovědi typu; VHS je mrtvý přejdi na systém XY, případně další odpovědi pseudo odborného typu. Mám k tomu jasné důvody, především v poměrně uspokojivé trvanlivosti analogového magnetického záznamu a jeho délce za rozumnou cenu. Děkuji. Přeji hezký den. SITE

[Hill]

Napřed tě vyvedu z omylu: tento přístroj má sice dvě podélné stopy, ale na horní okraj pásku zaznamenává jeden zvuk, tedy monofonně, úroveň hlídá obyčejná automatika, jaká byla ve většině kazeťáků.
Na dolním okraji pásku jsou zaznamenány synchronizační impulsy pro udržování natočení bubnu s videohlavami vůči momentální poloze pásku.
Stereofonně se zaznamenává zvuk jen rotačními hlavami do stop "pod obrazovými", k záznamu zvuku se používá frekvenční modulace, každý kanál má vlastní nosnou. Před modulací pro záznam je dynamický rozsah zvuku navíc zmenšený a při snímání opět expandovaný systémem podobným systému dbx. Tento kompandér nelze vypnout kvůli maximální možné výměně kazet, ovšem časové odezvy kompandérů nejsou u různých výrobců zcela jednotné, tak se nelekni, jestli na tebe kazeta nahraná na videu bude s každou retnicí prskat, to je u Panasoniců poměrně častý jev.
Máš tedy k dispozici dva velmi kvalitní záznamové kanály v režimu hifi, do nich můžeš nahrát i signál kódovaný maticovou kvadrofonií nebo Dolby ProLogic. A to je všechno.

Obraz se zaznamenává druhou dvojicí rotačních hlav, opět pomocí frekvenční modulace, přesněji - frekvenční modulací se zaznamenává jen jasová složka. Takto modulovaný signál nese informaci o jasové složce obrazu, ale také slouží při záznamu jako předmagnetizační proud pro superponovaný chrominanční signál namodulovaný na přeloženou nosnou barvy. Ta se konvertuje z 4,433MHz (PAL) dolů na zhruba 700kHz, frekvence je proměnná v závislosti na okamžité obvodové rychlosti bubnu, aby se vykompenzovaly frekvenční odchylky způsobené nerovnoměrností otáčení a barva byla stabilní. Při snímání dochází ke konverzi opačné, modulovaná barvonosná se opět přeloží na původní frekvenci (PAL 4,433MHz).
Do videa tedy můžeš pustit pouze signál CVBS a z něj také jiný nedostaneš. Pochybuji, že by ve scartu byly vyvedené ještě signály RGB, to jsem u "obyčejných VHS" Panasoniců nikdy neviděl, byl by to dekodér navíc.

Digitální signál na to video nenahraješ.
Tedy - existují zařízení, v podstatě modemy, které z digitálního signálu udělají analogový a zaznamenají ho na video tak, aby video "rozeznalo" charakteristické vlastnosti analogového signálu (jasový signál a synchronizační směs), a zaznamenalo ho v dobré víře, že nahrává obraz, stejně tak i sejmulo, ale k takovému zařízení se asi nedostaneš.

Trochu víc je toho tady, v české verzi je to jen popis "věk a váha".

[Hill]

Napřed tě vyvedu z omylu: tento přístroj má sice dvě podélné stopy, ale na horní okraj pásku zaznamenává jeden zvuk, tedy monofonně, úroveň hlídá obyčejná automatika, jaká byla ve většině kazeťáků.
Na dolním okraji pásku jsou zaznamenány synchronizační impulsy pro udržování natočení bubnu s videohlavami vůči momentální poloze pásku.
Stereofonně se zaznamenává zvuk jen rotačními hlavami do stop "pod obrazovými", k záznamu zvuku se používá frekvenční modulace, každý kanál má vlastní nosnou. Před modulací pro záznam je dynamický rozsah zvuku navíc zmenšený a při snímání opět expandovaný systémem podobným systému dbx. Tento kompandér nelze vypnout kvůli maximální možné výměně kazet, ovšem časové odezvy kompandérů nejsou u různých výrobců zcela jednotné, tak se nelekni, jestli na tebe kazeta nahraná na videu bude s každou retnicí prskat, to je u Panasoniců poměrně častý jev.
Máš tedy k dispozici dva velmi kvalitní záznamové kanály v režimu hifi, do nich můžeš nahrát i signál kódovaný maticovou kvadrofonií nebo Dolby ProLogic. A to je všechno.

Obraz se zaznamenává druhou dvojicí rotačních hlav, opět pomocí frekvenční modulace, přesněji - frekvenční modulací se zaznamenává jen jasová složka. Takto modulovaný signál nese informaci o jasové složce obrazu, ale také slouží při záznamu jako předmagnetizační proud pro superponovaný chrominanční signál namodulovaný na přeloženou nosnou barvy. Ta se konvertuje z 4,433MHz (PAL) dolů na zhruba 700kHz, frekvence je proměnná v závislosti na okamžité obvodové rychlosti bubnu, aby se vykompenzovaly frekvenční odchylky způsobené nerovnoměrností otáčení a barva byla stabilní. Při snímání dochází ke konverzi opačné, modulovaná barvonosná se opět přeloží na původní frekvenci (PAL 4,433MHz).
Do videa tedy můžeš pustit pouze signál CVBS a z něj také jiný nedostaneš. Pochybuji, že by ve scartu byly vyvedené ještě signály RGB, to jsem u "obyčejných VHS" Panasoniců nikdy neviděl, byl by to dekodér navíc.

Digitální signál na to video nenahraješ.
Tedy - existují zařízení, v podstatě modemy, které z digitálního signálu udělají analogový a zaznamenají ho na video tak, aby video "rozeznalo" charakteristické vlastnosti analogového signálu (jasový signál a synchronizační směs), a zaznamenalo ho v dobré víře, že nahrává obraz, stejně tak i sejmulo, ale k takovému zařízení se asi nedostaneš.

Trochu víc je toho tady, v české verzi je to jen popis "věk a váha".

[kasa]

Díky za osvětu, které není nikdy dost, pane kolego! Jen si dovolím upřesnit drobný detail:

[Hill]

Jasně, jen jsem už nechtěl zacházet do takových detailů, tento neznali často ani školení servisáci, protože (až na nejranější počátky videa) nikdy do konverze barvonosné nemuseli sahat. Řeč byla o tom, jak se udržuje stabilní vlnová délka barvonosné na pásku a současně kmitočet 4,433MHz konvertovaný z pásku i při snímání, aby obnovovač nosné v dekodéru PAL v televizi byl schopný vůbec zasynchronizovat a nevypadávala barva. Požadavek na minimální fázovou chybu s tím samozřejmě souvisí, jakkoli PAL si její vliv umí v dost velkém rozsahu opravit.
Řízení polohy bubnu do správné fáze vůči snímkovým a řádkovým impulsům jsem naproti tomu už pokládal za tak samozřejmé, že jsem ho (i s celým trackingem) ani nijak blíž nerozebíral. Bez toho by video nebylo použitelné ani pro černobílý obraz. A to jsme se ještě nebavili o kompenzaci drop-outů v obrazu a jasové a kontrastové automatice reaugující na obsah jasové složky, a o mnohém dalším...

Site ale chtěl vědět, CO je zaznamenáno na VHS kazetě. Řekl bych, že v principu jsme to vyklopili všechno, nač se Site ptal, a dost navíc, když naznačujeme, JAK.
Šlo odpovědět i jednodušeji: na VHS videokazetě je zpravidla nahraný obraz v barvě, zvuk, někdy i stereo, synchronizační stopa tvořící jakoby "magnetickou perforaci", a někdy ještě nějaký ten pomocný signál, jako indexy a podobně, jen mi to tak přišlo poněkud odbyté.


Dovoluji si podotknout, že my jsme většinu života strávili s analogem, proto si to umíme představit vesměs snadněji, než jistý Martin, který si někdy v druhé polovině osmdesátých let (od roku 1988 jsem ho neviděl) po několika funkčních osmibitech stavěl svůj první šestnáctibitový počítač, assembloval, jen to fičelo, ale nedokázal pochopit analogový zesilovač. Hlavně to nastavení pracovního bodu trvale do hazardního stavu mu dělalo problémy. Ale zvládl to a půvab analogu objevil...

[Hill]

Jasně, jen jsem už nechtěl zacházet do takových detailů, tento neznali často ani školení servisáci, protože (až na nejranější počátky videa) nikdy do konverze barvonosné nemuseli sahat. Řeč byla o tom, jak se udržuje stabilní vlnová délka barvonosné na pásku a současně kmitočet 4,433MHz konvertovaný z pásku i při snímání, aby obnovovač nosné v dekodéru PAL v televizi byl schopný vůbec zasynchronizovat a nevypadávala barva. Požadavek na minimální fázovou chybu s tím samozřejmě souvisí, jakkoli PAL si její vliv umí v dost velkém rozsahu opravit.
Řízení polohy bubnu do správné fáze vůči snímkovým a řádkovým impulsům jsem naproti tomu už pokládal za tak samozřejmé, že jsem ho (i s celým trackingem) ani nijak blíž nerozebíral. Bez toho by video nebylo použitelné ani pro černobílý obraz. A to jsme se ještě nebavili o kompenzaci drop-outů v obrazu a jasové a kontrastové automatice reaugující na obsah jasové složky, a o mnohém dalším...

Site ale chtěl vědět, CO je zaznamenáno na VHS kazetě. Řekl bych, že v principu jsme to vyklopili všechno, nač se Site ptal, a dost navíc, když naznačujeme, JAK.
Šlo odpovědět i jednodušeji: na VHS videokazetě je zpravidla nahraný obraz v barvě, zvuk, někdy i stereo, synchronizační stopa tvořící jakoby "magnetickou perforaci", a někdy ještě nějaký ten pomocný signál, jako indexy a podobně, jen mi to tak přišlo poněkud odbyté.


Dovoluji si podotknout, že my jsme většinu života strávili s analogem, proto si to umíme představit vesměs snadněji, než jistý Martin, který si někdy v druhé polovině osmdesátých let (od roku 1988 jsem ho neviděl) po několika funkčních osmibitech stavěl svůj první šestnáctibitový počítač, assembloval, jen to fičelo, ale nedokázal pochopit analogový zesilovač. Hlavně to nastavení pracovního bodu trvale do hazardního stavu mu dělalo problémy. Ale zvládl to a půvab analogu objevil...

[site]

Dobrý den, rád bych poděkoval za velmi kvalitní odpověď. Budu tedy při záznamu obrazu používat jen CVBS, protože složkový signál není mým videorekordérem podporován. Jen mi trochu není jasný onen zmíněný záznam digitálního zvuku na analog (to je ale asi na jiný článek o nových technologiích). Já měl na mysli záznam filmu, například z DVD, kde je zvuk 5.1, který do Thomsona přivádím přes optiku. Otázkou je, jestli je tento optický signál, v režimu záznamu na video, recevierem zpracován a přemodulován maticovým způsobem do audio vstupu pro videorekordér v analogovém formátu ProLogic, nebo jsou na výstupu jen L/R signály. Děkuji. SITE

[Jenda_KL]

SPDIF je jen stereo, ačkoliv jde po jednom drátě (optika/koax) a digitálně.
I na DVD jsou jen dvě stopy, nebo vícekrát dvě stopy (česky+anglicky+česky5.1+nějak jinak5.1 = 4xstereo)
To co z toho stereo signálu udělá 5.1 je dekodér, třeba ProLogic, ale musí to být do těch dvou stop kodérem připravené, jak napsal Hill:
Máš tedy k dispozici dva velmi kvalitní záznamové kanály v režimu hifi, do nich můžeš nahrát i signál kódovaný maticovou kvadrofonií nebo Dolby ProLogic.

VHS s hifi-stereo se právě stále používají kvůli věrnosti zvukového záznamu, spíš než pro záznam obrazu.

[rnbw]

SPDIF moze prenasat aj viackanalovy zvuk (s kompresiou).

[rnbw]

SPDIF moze prenasat aj viackanalovy zvuk (s kompresiou).

[Hill]

To samozřejmě umí, ale někam jinam, ne do videa.

To video nemá žádný kodér do Pro-Logic, natož S-PDIF, má prostě jen tři kanály pro záznam zvuku: jeden je monofonní (součtový L+R) do podélné stopy v omezené kvalitě. Ten tam je vždy. A jde do obou výstupů L a R stejným dílem, pokud na něj přepneš.
Pak máš u hifi videa dva nezávislé kanály zaznamenávané frekvenční modulací (každý má svou střední nosnou frekvenci) do týchž šikmých stop. U dvoujazyčného vysílání se totiž jeden zvuk nahrával do levého kanálu a na podélnou stopu, druhý zvuk do druhého kanálu.
Záznam má kvalitu většinou parametrů srovnatelnou s CD, v něčem je malinko lepší (díky absenci vzorkování nutného pro digitální záznam), v něčem horší (nepřesnost přepínání hlav na bubnu, nejčastěji patrná při přehrávání záznamu na videu jiného výrobce, než na kterém byl záznam pořízený, může zanášet do zvuku různě rušivé lupance s opakovacím kmitočtem 50 Hz).
Nicméně záznam je natolik kvalitní, že analogový dvoukanálový záznam předem upravený pro dekódování systémem Dolby ProLogic lze také tímto dekodérem úspěšně "rozhodit" do více kanálů. Existuje řada DVD, která mají stereofonní zvuk takto připravený a je to na nich napsané, ale existují i taková, která umožní přehrávání buď jen stereofonní (pak je spíše otázkou náhody, jak si s tím Dolby ProLogic poradí a kam který zvuk pošle), nebo jen v Dolby Digital, ten ale na video nenahraješ..
Přiznávám, že si nepamatuji těch pár titulů, jak v Dolby Pro Logic, tak v Dolby Digital, které jsem takto slyšel s různým časovým odstupem u jednoho maniaka, kterému vadilo, že nemá zvuk ještě shora a zdola, pořád vyměňoval techniku za "lepší", ale pořád to s ní neuměl, tak jsem se to musel učit já a ještě ho proškolit.
Sám jen jsem si před léty hrál s maticovou kvadrofonií, než jsem zkonstatoval, že mám stejně jen dvě uši, k nim nepotřebuji víc nevalných beden, dvě opravdu dobré úplně stačí, a tapetování kolem dokola různými chrastítky a jedním reproduktorem mě nikdy nezlákalo k tomu, abych to doma musel mít.
Ale to je jen můj názor, na ten se ohlížet nemusíš.

[Hill]

To samozřejmě umí, ale někam jinam, ne do videa.

To video nemá žádný kodér do Pro-Logic, natož S-PDIF, má prostě jen tři kanály pro záznam zvuku: jeden je monofonní (součtový L+R) do podélné stopy v omezené kvalitě. Ten tam je vždy. A jde do obou výstupů L a R stejným dílem, pokud na něj přepneš.
Pak máš u hifi videa dva nezávislé kanály zaznamenávané frekvenční modulací (každý má svou střední nosnou frekvenci) do týchž šikmých stop. U dvoujazyčného vysílání se totiž jeden zvuk nahrával do levého kanálu a na podélnou stopu, druhý zvuk do druhého kanálu.
Záznam má kvalitu většinou parametrů srovnatelnou s CD, v něčem je malinko lepší (díky absenci vzorkování nutného pro digitální záznam), v něčem horší (nepřesnost přepínání hlav na bubnu, nejčastěji patrná při přehrávání záznamu na videu jiného výrobce, než na kterém byl záznam pořízený, může zanášet do zvuku různě rušivé lupance s opakovacím kmitočtem 50 Hz).
Nicméně záznam je natolik kvalitní, že analogový dvoukanálový záznam předem upravený pro dekódování systémem Dolby ProLogic lze také tímto dekodérem úspěšně "rozhodit" do více kanálů. Existuje řada DVD, která mají stereofonní zvuk takto připravený a je to na nich napsané, ale existují i taková, která umožní přehrávání buď jen stereofonní (pak je spíše otázkou náhody, jak si s tím Dolby ProLogic poradí a kam který zvuk pošle), nebo jen v Dolby Digital, ten ale na video nenahraješ..
Přiznávám, že si nepamatuji těch pár titulů, jak v Dolby Pro Logic, tak v Dolby Digital, které jsem takto slyšel s různým časovým odstupem u jednoho maniaka, kterému vadilo, že nemá zvuk ještě shora a zdola, pořád vyměňoval techniku za "lepší", ale pořád to s ní neuměl, tak jsem se to musel učit já a ještě ho proškolit.
Sám jen jsem si před léty hrál s maticovou kvadrofonií, než jsem zkonstatoval, že mám stejně jen dvě uši, k nim nepotřebuji víc nevalných beden, dvě opravdu dobré úplně stačí, a tapetování kolem dokola různými chrastítky a jedním reproduktorem mě nikdy nezlákalo k tomu, abych to doma musel mít.
Ale to je jen můj názor, na ten se ohlížet nemusíš.

[Jenda_KL]

Nahrát na video může stereo, to je jasné.
SPDIF audio má dva kanály a 5.1 přenese, kanály se liší jedním bitem v každém framu. Cokoli jiného je data transport.
Mezi SPDIF a video by byl potřeba DAC, jehož výstupem jsou R/L. Dneska nic složitého.

Uvažujeme-li nahrávku na DVD 5.1 tak jde asi zřejmě o to, jestli 1) z toho domácího kina na výstupech R/L je ta původní stopa z DVD (to co leze po SPDIF), nebo 2) už jen zbytek po rozházení dekodérem (6 výstupů celkem)
Jedna z možností se nahraje na kazetu a obě na stereo-aparatuře, ať z kazety nebo přímo, budou znít - první strašně a v druhé budou chybět zvuky a nižší část spektra.
Z toho důvodu se přidává na DVD další audio stream který není kódovaný 5.1
Nicméně pokud to nahraju 5.1 kódované podle 1, tak to pak stačí pustit přes dekodér toho kina a je to.

[Hill]

Sice je řeč o přepisu DVD na video, přičemž je zjevné, že digitální záznam do zvukových stop nelze přímo dostat, ale asi by to chtělo zase trochu osvěty. Samozřejmě se ve světě několik desítek způsobů, jak dostat digitální formát zvuku alespoň do obrazových stop VHS nebo Bety objevilo, ale kompatibilita žádná, pochopitelně už nezbyl kanál pro obraz. Nezmiňuji záměrně systémy, které zaznamenávaly i obraz digitálně, na to totiž musí být ve videu i podstatně jinačí střeva...

Zbývají dva rovnocenné analogové kanály. Tak teď ještě, jak to s tím kódováním do dvou analogových kanálů vlastně je.
Trochu jsme to rozebrali například tady.
Původní Dolby Surround není v podstatě nic jiného, než maticové kódování tří signálů do dvou s tím, že efektový kanál je přimíchaný do obou stereofonních kanálů, a to do jednoho s fází posunutou o 90° dopředu a do druhého s fází o 90° zpožděnou. Maticováním pro reprodukci pak vzniknou tři kanály: levý, pravý a efektový (ten se přivádí stejným podílem do různého počtu reproduktorů umístěných obvykle za posluchačem.
Z podstaty věci vzniká v soustavě značný přeslech, který je dalším směšováním signálů zmenšený. Toto směšování je v určitém rozsahu proměnné.
Jistou výhodou tohoto systému je, že jím lze celkem úspěšně přehrávat i běžný stereofonní záznam, aniž by vlastně "omylem vypočítaný" efektový kanál nějak výrazně rušil - to řízení úrovní při konečném směšování nereaguje ihned, ale až rozezná ty dva potřebné fázově posunuté signály trvající nepřetržitě nějakou tu desítku milisekund, konečně kmitočtový rozsah efektového kanálu je jinak omezený až někde od 250Hz nahoru (u nižších kmitočtů se stejně špatně rozeznává směr, odkud přišly), což umožnilo zkrátit čas reakce řízení úrovně do efektového kanálu.
Vylepšený Dolby Pro Logic má při záznamu lehce upravené signály tak, aby šlo při snímání vytvořit obyčejným součtem z levého a pravého kanálu střed, aniž by se ale rušivě zhoršil přeslech mezi levým předním a pravým předním kanálem.
Efektový kanál zůstal zakódovaný stejným způsobem.
V systému Dolby Pro Logic II už je efektový kanál rozdělený na dva, a to s fázovými vztahy až nebezpečně připomínajícími kvadrofonní systém SQ a dekodér se chová jako původní SQ dekodér s úplnou logikou, jen ta logika navíc vyhodnocuje nejen fázový vztah mezi signály, ale také poměr jejich amplitud (jestli je fázově posunutý signál přimíchaný v úrovni 36% nebo 64% rozhoduje o tom, jestli patří dozadu doleva nebo dozadu doprava). Na rozdíl od výše uvedených dekodérů tento neomezuje kmitočtový rozsah do efektových kanálů. Mimoto umí v režimu "MOVIE" (mimochodem filmové zvuky pro dekodér Pro Logic II se předmíchávají už při natáčení tak, aby jím šly co nejrealističtěji přehrát, to se uvádí na DVD) také určité malé zpoždění signálů "dozadu", což akusticky "zvětšuje prostor".
Protože tento systém umožňuje stejně dobře přehrávat i záznamy nepředkódované pro 3.0, 3.2 nebo 2.2, stačí mu obyčejné stereo, je vcelku univrzální a znám posluchače, kteří si dekodér ještě nevyřadili, aby si zkusili poslechnout, jak vlastně zní stereofonní nahrávka, když se stereofonně přehraje, jen k filmovému zvuku si přepínají režim dekodéru, a i to ještě jen, když nezapomenou...

Všechny tyto systémy mají společnou jednu základní nevýhodu, kterou měly i systémy maticové kvadrofonie: ze dvou rovnic (jedna pro každý kanál) se čtyři neznámé (jednotlivé kanály) vypočítat jednoznačně nedají, proto je třeba omezit rozsah, v němž se mohou výsledné hodnoty pohybovat, a připravit jejich vzájemné vztahy například tím, že dvě z neznámých budou výhradně imaginární čísla. Jenže, co platí pro jediný harmonický tón ve všech kanálech, nelze tak snadno uplatnit u normálního zvuku, v němž se složky odpovídající podmínkám musí rozeznat.
Musím ale přiznat, že v praxi není situace nijak hrozná: naprostou většinu stereofonních nahrávek lze přehrát i s efektovým kanálem, aniž by rušil (jen staré praskající singly někdy spustí efektový kanál a zní to příšerně), naopak nahrávky kódované pro Dolby Surround nebo Pro Logic lze bez problémů poslouchat stereofonně.
A případné dunidlo se připojuje jaksi navíc, stejně má jen prostor vybudit zvuky pod pásmem, které nejsou schopné ty malé bedýnky vyzářit. Takže se ani pro Dolby Pro Logic II nijak nekóduje, ty hloubky v obou kanálech jsou, nahrávají se tak jako tak do obou se stejnou fází, pak se jen oddělí od vyšších kmitočtů a sečtou do toho kanálu, co se označuje jako x.1.,

Přestože zastávám názor, že za kinem se má vyrazit do kina a netahat si kino domů celé, protože za chvíli už nezvedneme zadel od obrazovky, musím hochům z laboratoří Raye Dolbyho přiznat, že mají psychoakustické principy zmáknuté, a lidské ucho umí oblbnout velmi slušně. A u analogového záznamu se jim podařilo neodradit zákazníky nějakou rušivou nekompatibilitou. Má to dva kanály? Má. Tak to jde přehrát jak stereofonně, tak se surroundem, případně Pro Logicem. Nakonec jde to i monofonně, jen signály připravené pro surroundový kanál budou slabší nebo nebudou slyšet vůbec. Opačně lze nahrávky připravené pro Dolby Surround nebo Pro Logic přehrávat i stereofonně bez nějakých rušivých efektů.

Dolby Digital má proti předchozím systémům jedno usnadnění: má k dispozici takový počet diskrétních kanálů, jaký potřebuje. Odpadají starosti s přeslechy mezi kanály, co tam zvukaři do kterého kanálu nasypali, to z něj také vyleze.
A, aby odpadly i starosti s tím, jak rozmíchat ty nadbytečné signály mezi reproduktory tam, kde jich je méně, dva z těch digitálních kanálů se vyhradí pro stereofonní záznam (2.0) nebo Dolby Surround, v němž bude zvuk namíchaný tak, jak tvůrce zamýšlel.
Tento dvoukanálový signál lze bez jakýchkoli úprav zaznamenat na video se stereofonním zvukovým doprovodem. Jestli to bude při snímání lépe hrát jen ve stereo nebo bude možné použít i další kanály a některý z analogových dekodérů, je nutno vyzkoušet.
Na S-PDIF zapomeň, to na toto video nedostaneš.

[Hill]

Sice je řeč o přepisu DVD na video, přičemž je zjevné, že digitální záznam do zvukových stop nelze přímo dostat, ale asi by to chtělo zase trochu osvěty. Samozřejmě se ve světě několik desítek způsobů, jak dostat digitální formát zvuku alespoň do obrazových stop VHS nebo Bety objevilo, ale kompatibilita žádná, pochopitelně už nezbyl kanál pro obraz. Nezmiňuji záměrně systémy, které zaznamenávaly i obraz digitálně, na to totiž musí být ve videu i podstatně jinačí střeva...

Zbývají dva rovnocenné analogové kanály. Tak teď ještě, jak to s tím kódováním do dvou analogových kanálů vlastně je.
Trochu jsme to rozebrali například tady.
Původní Dolby Surround není v podstatě nic jiného, než maticové kódování tří signálů do dvou s tím, že efektový kanál je přimíchaný do obou stereofonních kanálů, a to do jednoho s fází posunutou o 90° dopředu a do druhého s fází o 90° zpožděnou. Maticováním pro reprodukci pak vzniknou tři kanály: levý, pravý a efektový (ten se přivádí stejným podílem do různého počtu reproduktorů umístěných obvykle za posluchačem.
Z podstaty věci vzniká v soustavě značný přeslech, který je dalším směšováním signálů zmenšený. Toto směšování je v určitém rozsahu proměnné.
Jistou výhodou tohoto systému je, že jím lze celkem úspěšně přehrávat i běžný stereofonní záznam, aniž by vlastně "omylem vypočítaný" efektový kanál nějak výrazně rušil - to řízení úrovní při konečném směšování nereaguje ihned, ale až rozezná ty dva potřebné fázově posunuté signály trvající nepřetržitě nějakou tu desítku milisekund, konečně kmitočtový rozsah efektového kanálu je jinak omezený až někde od 250Hz nahoru (u nižších kmitočtů se stejně špatně rozeznává směr, odkud přišly), což umožnilo zkrátit čas reakce řízení úrovně do efektového kanálu.
Vylepšený Dolby Pro Logic má při záznamu lehce upravené signály tak, aby šlo při snímání vytvořit obyčejným součtem z levého a pravého kanálu střed, aniž by se ale rušivě zhoršil přeslech mezi levým předním a pravým předním kanálem.
Efektový kanál zůstal zakódovaný stejným způsobem.
V systému Dolby Pro Logic II už je efektový kanál rozdělený na dva, a to s fázovými vztahy až nebezpečně připomínajícími kvadrofonní systém SQ a dekodér se chová jako původní SQ dekodér s úplnou logikou, jen ta logika navíc vyhodnocuje nejen fázový vztah mezi signály, ale také poměr jejich amplitud (jestli je fázově posunutý signál přimíchaný v úrovni 36% nebo 64% rozhoduje o tom, jestli patří dozadu doleva nebo dozadu doprava). Na rozdíl od výše uvedených dekodérů tento neomezuje kmitočtový rozsah do efektových kanálů. Mimoto umí v režimu "MOVIE" (mimochodem filmové zvuky pro dekodér Pro Logic II se předmíchávají už při natáčení tak, aby jím šly co nejrealističtěji přehrát, to se uvádí na DVD) také určité malé zpoždění signálů "dozadu", což akusticky "zvětšuje prostor".
Protože tento systém umožňuje stejně dobře přehrávat i záznamy nepředkódované pro 3.0, 3.2 nebo 2.2, stačí mu obyčejné stereo, je vcelku univrzální a znám posluchače, kteří si dekodér ještě nevyřadili, aby si zkusili poslechnout, jak vlastně zní stereofonní nahrávka, když se stereofonně přehraje, jen k filmovému zvuku si přepínají režim dekodéru, a i to ještě jen, když nezapomenou...

Všechny tyto systémy mají společnou jednu základní nevýhodu, kterou měly i systémy maticové kvadrofonie: ze dvou rovnic (jedna pro každý kanál) se čtyři neznámé (jednotlivé kanály) vypočítat jednoznačně nedají, proto je třeba omezit rozsah, v němž se mohou výsledné hodnoty pohybovat, a připravit jejich vzájemné vztahy například tím, že dvě z neznámých budou výhradně imaginární čísla. Jenže, co platí pro jediný harmonický tón ve všech kanálech, nelze tak snadno uplatnit u normálního zvuku, v němž se složky odpovídající podmínkám musí rozeznat.
Musím ale přiznat, že v praxi není situace nijak hrozná: naprostou většinu stereofonních nahrávek lze přehrát i s efektovým kanálem, aniž by rušil (jen staré praskající singly někdy spustí efektový kanál a zní to příšerně), naopak nahrávky kódované pro Dolby Surround nebo Pro Logic lze bez problémů poslouchat stereofonně.
A případné dunidlo se připojuje jaksi navíc, stejně má jen prostor vybudit zvuky pod pásmem, které nejsou schopné ty malé bedýnky vyzářit. Takže se ani pro Dolby Pro Logic II nijak nekóduje, ty hloubky v obou kanálech jsou, nahrávají se tak jako tak do obou se stejnou fází, pak se jen oddělí od vyšších kmitočtů a sečtou do toho kanálu, co se označuje jako x.1.,

Přestože zastávám názor, že za kinem se má vyrazit do kina a netahat si kino domů celé, protože za chvíli už nezvedneme zadel od obrazovky, musím hochům z laboratoří Raye Dolbyho přiznat, že mají psychoakustické principy zmáknuté, a lidské ucho umí oblbnout velmi slušně. A u analogového záznamu se jim podařilo neodradit zákazníky nějakou rušivou nekompatibilitou. Má to dva kanály? Má. Tak to jde přehrát jak stereofonně, tak se surroundem, případně Pro Logicem. Nakonec jde to i monofonně, jen signály připravené pro surroundový kanál budou slabší nebo nebudou slyšet vůbec. Opačně lze nahrávky připravené pro Dolby Surround nebo Pro Logic přehrávat i stereofonně bez nějakých rušivých efektů.

Dolby Digital má proti předchozím systémům jedno usnadnění: má k dispozici takový počet diskrétních kanálů, jaký potřebuje. Odpadají starosti s přeslechy mezi kanály, co tam zvukaři do kterého kanálu nasypali, to z něj také vyleze.
A, aby odpadly i starosti s tím, jak rozmíchat ty nadbytečné signály mezi reproduktory tam, kde jich je méně, dva z těch digitálních kanálů se vyhradí pro stereofonní záznam (2.0) nebo Dolby Surround, v němž bude zvuk namíchaný tak, jak tvůrce zamýšlel.
Tento dvoukanálový signál lze bez jakýchkoli úprav zaznamenat na video se stereofonním zvukovým doprovodem. Jestli to bude při snímání lépe hrát jen ve stereo nebo bude možné použít i další kanály a některý z analogových dekodérů, je nutno vyzkoušet.
Na S-PDIF zapomeň, to na toto video nedostaneš.